Píseň pro Rudolfa III.

Můžu říct, že je to alespoň pro mne jedna z nejlepších výpovědí své doby- nálada ve společnosti, radost ze života, prostě to na mě velmi silně zapůsobilo. Navíc uprostřed výroby seriálu přijedou Rusáci a utnou Pražské jaro, což se projeví v dalších dílech celkovým zvážněním a ztemněním písní i hrané části. Je vidět i v závěrečných dílech, jak jsou všichni zdrcení a neví co bude, nálada v těch dvou posledních dílech je fakt pohnutá, Martina Motlitba na konci Monte Christa a vánoční koledy na Půlnoční ve svatém Jakubu, toť sepětí národa v těžké chvíli, které má svou sílu i dnes. Ale krom toho se užije i spousta srandy, herecké výkony excelentní, většina velkých hitů své doby tu taky zazní. Tenhle seriál mne prostě dostal..100% (04.01.2015)

Z velmi raného dětství jsem si pamatovala, že kdysi v TV běželo něco o Rudolfovi a zpíval tam Matuška "Slavíky z Madridu" a trhal rukama kuřata... Po revoluci jsem si všechny díly nahrála a cca po roce si je pouštím, kdykoli mám blbou náladu. Darek Vostřel jako řezník a starostlivý otec, Stela Zázvorková jako jeho "personál" ("jestli jste tenhle týden něco neprosekla na buřtech, dá Bůh a budou i premie") Iva Janžurová dokonale předstírající puberťačku, Hrzán jako její nápadník kouzelný jako vždycky a snad všichni tehdy známí zpěváci od nás + každý díl jeden zahraniční host ("Proč ten Francouz zpívá pod mostem? On ve Francii zpívá pod mostem?" "Ne, nezpívá" "A oni to nevědí?" "Vědí" "Tak proč ho točí, že zpívá pod mostem, toje nějaká blbost" "Jak bych ti to maminko vysvětlil: on ví, že je to blbost, my víme, že je to blbost a to, že to děláme, i když je to blbost, nás tak nějak spojuje..."). Navrch má každý díl svůj vlastní příběh a svou stylizaci (doba Rudolfa II, svět románu Hrabě Monte Christo, svět pana Pickwika...). Třešničkou na dortu je poprvé nahraná Modlitba pro Martu, která původně byla jako jedna z mnoha a teprvě kontext s obsazením Československa jí vypíchl tam, kde dnes je. (16.07.2007)

"Pouze" znamená mnohdy všecko. To "všecko" tvoří obligátní instrumentárium nápadu a zvládnutí návazných výrobních složek - v tomto případě televizní tvorby. A pak "maličkost" - jiskra, nevypočitatelná a nevykalkulovatelná, která způsobí zázrak: trvalou pozornost, neutuchuchající obdiv vzdorující času a konečně všeobecně sdílenou a uznávanou hodnotu. Pohlédneme-li z tohoto hlediska na klasický čeký muzikálový seriál - i tak to lze charakterizovat toto Dietlovo zralé dílo - jsme konfrontováni s vícefunkční, navýsost profesionální Vaštovou režií (Jaromír Vašta), skvěle vybraným mladickým hereckým duem Hrzán-Janžurová a dobře zachyceným dobovým prostředím světel i stínů zavedeného komunistického životního stylu té doby i prvků. jež prorážely viditelně jeho povrchem. Na tomto pozadí písně, vybírané tak, aby mohly navázat na úspěšné televizní soutěže první poloviny šedesátých let (PÍSNIČKY NA ZÍTRA, KDO - S KÝM - O ČEM - PRO KOHO) i rozmach malých divadelních scén (Semafor, Rokoko, Alfa), a události Pražského jara a rané, postupně prosazované normalizace (píseň PŘEJDI JORDÁN), nemohly neuspět - zvlášť když byly interpretovány špičkovými zpěváky doby (Gott, Matuška, Neckář, Pilarová, Vondráčková, Kubišová). Symbolické je. že poslední díl, předvídavě nazvaný DINOSAURUS, nikdy nebyl vysílán. Zaujmou i politické reflexe v obou posledních dílech (7. a 8.). Způsob, jakým Dietl vtělil do romantického syžetu Dumasova románu i biblické vánoční scenérie soudobou politiku, je jedinečný (scéna podpisu vázacího aktu Třemi králi na Herodesův příkaz v 8. díle). Je dobře, že dílo je konečně také dostupné i na DVD nosičích. (20.10.2007)

Mám tenhle seriál moc ráda díky svému tatínkovi, který si pečlivě nahrál všechny díly...a museli jsme se naň kolem Vánoc pravidelně dívat. Mírná pubertální alergie se proměnila v sentiment : 100% (hlavně Vánoční a Silvestrovský díl). Navrhuji dnešní produkci stupidních emočně labilních seriálů, aby natočili něco takového- hudebního, s klipy...nápadem...i když neumím si představit to obsazení (určitě ne Vondráčková, apod...)....chtělo by to někoho, kdo se nebojí avangardy,přitom umí dát příběhu hlavu a patu. (09.12.2007)

To nejlepší, co na poli televizní zábavy za dob minulých vzniklo. Neotřelý nápad, kdy normální rodina díky fantazii otce - řezníka prožívá co díl, to jiný příběh...jako třeba "Hrabě Monte Christo", "Rudolf II", "Pan Pickwick", "Vánoce"...A co teprve to obsazení herecké a pěvecké. Jednou jsme se ale díky tomu, co se tenkrát stalo, oblíbeného řezníka nedočkali. Místo toho jsme se dočkali Rusů na tancích...a nechtěně se písně "Modlitba pro Martu" a "Přejdi Jordán" staly v kontextu roku 1968 doslova odbojovými. Po letech jsem si reprízu nemohl nechat ujít! (29.09.2008)