Vlčí bouda

Tento film jsem poprvé viděl v útlém dětství, kdy jsem u něj umíral hrůzou. Dodnes se mi daří v duchu evokovat jisté reminiscence záchvěvů děsu, jehož do mé mysli tehdy zaneslo zhlédnutí tohoto nevšedního českého snímku (pocházejícího mimochodem ze stejného roku, kdy došlo k černobylské havárii). Nové zhlédnutí Vlčí boudy po letech u mě přináší naopak nemalé rozčarování až zklamání - a po jakémkoli strachu ani stopy (snad vyjma obdivu k "strašidelným" úvodním i závěrečným titulkům, za které by se nemusel stydět ani Lars von Trier - ostatně jeho titulky z Antikrista i Melancholie jsou těm z Vlčí boudy velmi podobné). Asi největší slabinou tohoto filmu je herecké obsazení - kromě famózního Macháčka se sice ve filmu ještě mihne několik dobrých herců, ale naprostá většina ostatních hereckých výkonů je strašlivá, (ne)herci chaoticky tápou ve svých rolích (které jsou spíše jakýmisi archetypy, než psychologicky propracovanými figurami) a tíhnou povětšinou k přehrávání, nemluvě o jejich naprosté neschopnosti srozumitelně artikulovat (spoustě filmových replik většiny postav je skutečně velmi špatně rozumět, což je pro mě zcela nepochopitelné). Odmyslím-li si svoji averzi k děsivým hereckým výkonům a protivné kameře Jaromíra Šofra (strhávající na sebe zbytečně pozornost), pořád mi tu zůstane nevalný dojem z režijně poněkud nezvládnuté moralitky, kterou vnímám v první řadě jako tvůrčí gesto symbolické zhrzenosti Věry Chytilové z předchozích let normalizace, kdy měla dlouhá léta zakázáno točit a její snímky z nové vlny se nepromítaly. Co je pro tento film příznačné? Vlčí bouda svým pochmurným vyzněním jednak spadá do podobné celospolečenské atmosféry druhé půli 80. let, kterou zachycuje například jiný český film z té doby "Zvířata ve městě" (z r. 1989). A jednak nechá nutně při sledování v mysli vytanout asociaci s proslulým stanfordským vězeňským experimentem P. Zimbarda z r. 1971, který Chytilová zřejmě znala, byť ve Vlčí boudě jde spíše o pokus o alegorii na stav tehdejší hluboce demoralizované a celkově pokleslé společnosti v éře končícího komunistického totalitarismu. Současně je to snímek, na který lze v jistém smyslu i pohlížet jako na výrazný kontrapunkt k (o 4 roky mladšímu) filmu "Sněženky a machři", který rovněž sleduje generační konflikt mladého kolektivu a starších vedoucích v horském prostředí, ale na rozdíl od Vlčí boudy je to je v podstatě čistá komedie (zatímco Vlčí bouda žánrově osciluje kdesi mezi hororem a psychologicko-dramatickou sci-fi). Vlčí boudu dnes v první řadě vnímám jako svědectví své doby a v tomto smyslu pořád stojí za vidění, byť vkusu většinového diváka bezpochyby lépe sednou ty zmiňované Sněženky a machři - Chytilová je na průměrného čecháčka příliš filosofující tvůrce, a obávám se, že Vlčí bouda by (při povrchní recepci) už dnes mohla vyvolat nanejvýš tak úsměv z dobových kostýmů, účesů, či Kocábova pokusu o dramatickou hudbu. (26.04.2012)

Jak už jsem určitě několikrát zmiňoval, mám v oblibě děje (týká se to samozřejmě nejen filmů, ale i knih) odehrávající se v nějaké formě izolovaného prostředí, ve kterém autor vytvoří jakýsi vnitřní svět. Toto kritérium splňuje Vlčí bouda dokonale - poněkud zašlá horská chata je pro režisérku ideálním prostředím k vytvoření požadovaného mikrosvěta a zárověň dává k dispozici působivé zimní scenérie, které s hravou živostí snímá příjemně neukázněná kamera. Zvukový doprovod je poťouchlý, ale výtečně koresponduje s obrazem. Herecky dominuje samozřejmě Macháček, ale ani někteří mladí herci se rozhodně nemají zač stydět a povětšinou jsou dobře vybráni i typově. Velmi originální svěží dílko kombinující žánry jedinečným způsobem (řekněme od mysteriózního horroru, přes psychologicko-sociální drama, až po teenagerovskou komedii). Nosná myšlenka obětování jednotlivce kolektivem je zde přes (nebo snad díky ní?) záměrnou trivializaci značně působivá, zdůrazněná v několika klíčových rovinách (Macháčkův výraz je roztomilý, když odmítá nabídku jednoho z chlapců, který zvažuje obětovat sám sebe: pravý výraz sociálního inženýra (lhostejno zda mimozemšťan;)), který se lekne, že se některá z ovcí přestane chovat jako správná ovce a jeho konstrukt se zhroutí jako hajzlík z karet). Ojedinělá a dle mého názoru nedoceněná perlička českého filmu. (06.04.2008)

Jak jsem na to mohl zapomenout? Mám pocit, že i na ČSFD straší nějaký Ufon a maže mi komentáře. Každopádně tohle patří mezi špičku české scifi, mezi špičku díla té skřehotavé báby a mezi špičku filmů těch opojných předrevolučních děl, kdy soudruzi už měli svrbění, ale ještě žili v přesvědčení, že to nebude tak horké:-)) (08.01.2011)

Mnou dlouho opomíjený film Vlčí bouda se pro mě rázem stal jedním z nejlepších Československých hororových počinů. O filmu jsem věděl málo a jsem za to rád. Protože o to víc si mě získal. Jelikož jsem netušil jakým směrem se bude dál ubírat. Parádní psychologická hra s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Cuká to se mnou abych dal 5 hvězd, ale herectví většiny mladých protagonistů byla katastrofa. Ikdyž je možný, že to byl úmysl. Tak či tak se jedná o hutnej film. Za mě palec nahoru. (18.12.2017)

na to, že to dělala Chytilová, to ale vůbec nebylo špatné...no, ono to nebylo špatné vůbec. Jasně, trocha moralizování musí být, jak jinak, to mi taky vadilo, ale jednak Kocábova hudba navodila hodně strašidelnou atmosféru, jednak některý detaily vyvolají mrazení v zádech spolehlivě...vedoucí zájezdu se zběsile válí ve sněhu, jinou z vedoucích najdete ve sněhulákovi...napsaný to vypadá směšně, ale do malého atmosférického horůrku to sedí víc než dobře. (15.07.2012)