Vlčí bouda

Pro mě nejlepší film Věry Chytilové, ve kterém svůj styl využila pro sci-fi horor a to neuvěřitelně funkčně, kdy teoreticky sledujeme horskou komedii o lyžařském kurzu, které by se díky hláškám některých účastníků dalo snadno smát, ale tak moc za vším je (a postupně graduje) cosi temného, že mě to dokázalo držet neustále napnutého, kdy vše vypukne. A to i přesto, že už jsem Vlčí boudu několikrát viděl, takže přesně vím, jak vše končí. Je to celkem pěkná protiváha k Upírovi z Feratu, kterého jsem si taky nedávno opakoval - zatímco tam hororové scény moc nefungovaly a občas působily spíš směšně, u Vlčí boudy by samy o sobě mohly dopadnout stejně, ale Chytilové perfektní stylizace to nedovolí a ještě vám vrátí, že byste vůbec mohli pochybovat. Na naši zem perfektní film, ve kterém své místo mají i výkony neherců, které sice jsou křečovité, avšak mi přijde, že toho Chytilová využívá ve svůj prospěch. A ani ta moralitka mi nepřišla tak moc moralizující, jak někteří tvrdí, ale spíš jako jasná myšlenka o tom, co je lidstvo zač a jaká je jeho šance na přežití; na moralitku mi to přijde hlubší. Viděl jsem to znova po pár letech a jsem rád, že mě to nepřestává fascinovat. 5* (09.06.2024)

Nikdy bych nevěřil, že Věra Chytilová dokáže takhle příjemně filmařsky děsit. I díky Kocábově sci-fi hudbě, hereckému výkonu pana Macháčka a kameře, která sice vypadá jako z domácího videa, ale má svůj účel a půvab, se podařilo navodit dost depresivní, šílenou atmosféru, která celý film prostupuje. Vlčí bouda je dnes již trošku zapomenutá klasika, ale má stále co nabídnout. Fanouškům žánru science fiction, hororů či mysteriózních příběhů, můžu film vřele doporučit. Ještě, že už mám všechny lyžáky za sebou a na hory nejezdím... (19.02.2018)

Další z kolekce filmotéky "rodiče doporučují". Vlčí bouda jsou hororový Sněženky a machři (1982). Ovšem s bandou hereckých kopyt a divné kamery. Jasně, styl je bohužel hrozný a neherci "hrají" příšerně jako v ledajakém studentském filmu. Ovšem myšlenka filmu je naprosto výborná. Resp. vyznění a tajemství celého filmu je strašně děsivé na několika úrovních a samotné finále má dost odporných momentů. Dokážu si velmi dobře představit nějaký remake s klasickou kamerou a kvalitními herci. Potom by takovýhle film mohl být hotový majstrštyk. Na zápletku filmu však hned tak nezapomenu. (62 %) (28.03.2023)

Čtyři hvězdičky za to, že u nás tak podivný film vznikl. Kamera dost děsná, příběh docela podezřelý, některé herečky a herci trochu mimo. Nakonec ale asi nebylo nijak obvyklé, aby se u nás v té době něco takového objevilo, má to silnou atmosféru, zajímavou myšlenku a pár hororových a děsivých okamžiků se tam taky najde. Rozhodně nevšední zážitek, ale v pozitivním slova smyslu. (06.08.2010)

Tak si říkám, že Věra Chytilová viděla dnes již pozapomenutý italský snímek Penzion Edelweiss, Carpenterovu Věc, některý z tínedžerských hororů, vybrala z nich to nejzajímavější a spojila v zajímavý celek s mrazivou atmosférou... :) , no možná tomu tak nebylo. Přesto ať už spočívaly případné inspirace v čemkoliv, vidím ve Vlčí boudě stále jedno z nejoriginálnějších spojení žánrů sci-fi a hororu v takřka beztrikovém provedení, k tomu s hutným morálním poselstvím. Zatímco kdysi po prvním zhlédnutí ve mě při vzpomínce na Vlčí boudu vyvolával děsivý pocit zejména Macháčkův perfektně ztvárněný mimozemšťan „Táta“ nebo mrtvola v sněhulákovi, s každou reprízou mnohem větší důvod k zděšení shledávám v nekompromisním zrcadle lidské povahy, jaké paní režisérka tady nastavila. ,,Vy lidi, zabijáci... vraždíte po milionech! Vyhrožujete si smrtí... Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!" Trvalo mi nějaký čas, než jsem si k tomuto osobitému existenciálnímu podobenství s mrazivě strašidelnou atmosférou našel cestu a hlavně přenesl se přes jistou nechutnou pachuť, jakou ve mě dříve Vlčí bouda vyvolávala (na čemž měla značný podíl i trochu zvláštní kamera a dost vlezlé výkony všech puberťáckých neherců). Nejen závěrečná scéna, ukazující možný návod ohledně přežití ve světě naplněném zlem, spočívající v síle jednoty, vzájomného spojení a podpory, na mě pokaždé dokáže zapůsobit. V celém dění od počátku se zkouškou vlastní osobnosti a „hledání nejslabšího článku řetěze“ vnímám vysokou nadčasovost a po delší době musím tomuto filmu přidat i poslední zbývající hvězdičku. Pro mě osobně zpětně jeden ze dvou nejlepších filmů (vedle Kopytem sem, kopytem tam), jaké Věra Chytilová natočila, ke všemu zde ta atmosféra a napětí fungují opravdu po celou dobu až do konce! [95%] (16.12.2021)