Zimní válka

Finsko pro mě vždy byla vzdálená a nezajímavá severská země, se kterou jsem nechtěl mít nic společeného. Ted, když se mi do ruky dostala zimní válka, založená na skutečné události a během tří hodin vypilovaná takřka do detailu, můžu s klidem otočit list a pustit se do další kapitoly finské filmografie. Nezáživnost tu pro vojenské nadšence nehrozí a střeliva kolem lítá taky dost, tudíž mě nezbývá, než jim poslat dávku zpět. Moc dobrá rána!!!! (18.09.2010)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)

Rusové v listopadu 1938 překročili finské hranice bez vyhlášení války. Chtěli získat zpět území, které okupovali od roku 1809 do pádu carského režimu r. 1917. Nepřipravená a špatně vybavená finská armáda složená z obyčejných civilistů byla však odhodlána bránit svou vlast, jejíž autonomii teprve nedávno získala. Finové neměli ani jedno letadlo nebo tank. Tento film sleduje osud dvou bratří a jejich čety v nerovném souboji s útočící Stalinovou armádou. Uznávám, Talvisota je spíše film pro muže, kteří se do plné polní dokáží lépe vcítit. Mně na něm zaujalo, že Rusové na frontě slavili Stalinovy narozeniny (docela hlučně), hrstka Finů proti tak obrovské přesile, frontová sauna, statečnost finských vojáků, ale hlavně to, že ve válce jsou vojáci skutečně jen stroje, schopné čehokoliv. (04.01.2014)

Jeden z nejlepších válečných filmů jaký jsem viděl. O čemž svědčí i to, že jsem na odpoledne hledal nějaký 90 minutový snímek a vybral jsem si tento. Jenže jsem se chytil do pasti 2CD verze, když bylo posledních 20 minut nějakých dlouhých, neodolal jsem a zkontroloval kolik mi chybí do konce, chyběla asi hodina, v tu chvíli jsem zjistil, že mám 2CD verzi a musel jsem promítání přerušit abych nepřišel pozdě do práce. Začátek sice pomalejší, ale pak se to rozjelo a drželo tempo. Jak už to u severské kinematografie bývá, měl jsem ze začátku problém s postavama, ale později jsem se v nich s přehledem orientoval. Těším se až si pustím další finské snímky o Zimní válce. Framom främsta linjen a Tali-Ihantala 1944. PS Nechápu jak mohl Sovětský svaz podobným stylem boje (styl krleš a běžíme na ně a ani krok zpět) dojít až do Berlína. (14.10.2015)

Vynikající film. Poslední hodinu už jsem byla přímo tam.... Ještě teď jsem z toho trochu v šoku. Takhle dokonale mě už dlouho žádný výlečný film nevtáhl a vlastně nevím, jestli jsem za to ráda.... bylo to fakt hrozný. Film byl dobře vystavěnej, přestože neměl žádný hlavní nosný příběh, tak se nesl nějak sám svojí nepřikrášlenou autentickou výpovědí. Nebudu hodnotit herecké výkony, tam všechno v pořádku, ale tentokrát vyzdvihnu naprosto dokonalý zvuk. Zvuky byly to, co mě dostalo do filmu, na ten zasněženej kraj lesa, do těch zákopů. Všechny ty druhy zbraní měly každá vlastní zvuk a ty zvuky byly tak nějak zvláštně přítomný, že to bylo jako bych tam osobně byla. Skvělý efekty, krásně malebně vyvedený výbuchy a hodně naturalistický mrtví a zranění. Další vyjímečnej jev, kterej se ve filmech běžně nevyskytuje a dodal obrazu války fakt ultimátní autenticitu, byly ty stromy....Jak ráda bych se dočetla na konci titulků, že všechno byly triky a skutečným stromům nebylo ublíženo, ale nedočetla jsem se to....Uf dlouhá, předlouhá cesta to byla.....jsem unavená, polomrtvá, ale šťastná, že ...že...že se to těm klukům Finskejm tehdá povedlo! (27.06.2014)