Sedmokrásky

Nedoporučujeme epileptikům, těhotným ženám, dětem a vlastně ani nikomu jinému. Naštěstí tímto kouskem opuštím oblíbenou kolekci poslance Prušince a doufám, že nyní to bude už navždy. Chytilová, Juráček a Krumbachová? Absolutní ne. Ale jsem dojatá těmi barvami, protože jak jsem zvyklá vnímat ty hrůzy 60. let převážně čb, tak toto je další šok na hlavu. (06.12.2012)

Když jsem se s filmem setkal poprvé, po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi ty dvě hrdinky lezly brutálně na nervy a neuvěřitelně mě sraly. Po čase jsem se ale rozhodl, že těm třem holkám (Chytilová, Marie a Marie) dám ještě jednu šanci. A nakonec jsem jim i přišel na chuť. Obě hlavní představitelky si natáčení zcela určitě užívaly, což se promítlo i do celkového vyznění filmu. Jen mi trochu připadá, že počáteční zkaženost obou děvčat, později již eliminovaná jen na marnivost a obžerství, čím více se blížil film k závěru slábla a slábla a divák si je zamilovával více a více. Což je, myslím, ke škodě filmu. Ale je to typická Chytilová, tak jak ji má laskavý divák rád. Možná škoda, že film, kromě dvou hlavních představitelek (chtěl bych být alespoň chvíli motýlem a ani by mi nevadilo mít srdce proklaté špendlíkem), zaujme hlavně formou (kamerou, střihem a výpravou) a ne obsahem. Jsem však rád, že jsem filmu tu druhou šanci dal. Asi ho dám ještě párkrát, abych odhalil mnohá jeho možná skrytá poselství a trochu si s holkama zazlobil. (04.01.2013)

K nové vlně všeobecně nemám kladný vztah, a k tomuto snímku jsem přistupovala s předsudkem, že budu mít možnost vidět, kterak byl položen základní kámen zhovadilostí v českých filmech, kterým se v posledních letech tolik "daří". Ale opak byl pravdou. Nejen, že po vizuální stránce snímek minimálně zaujal, ale absurdní nápady a výroky obou protagonistek byly natolik zábavné, že jsem se neubránila smíchu. Možná i proto, že se mně bezděky vybavila vlastní telecí léta, kdy jsme si nudnou cestu busem ze školy zpestřovali trháním papírků, které jsme následně umísťovali kudrnatým spolucestujícím do vlasů (v rovných kadeřích se papírky neudržely). Bavili jsme se přinejmenším stejně dobře, jako dvě Marie při svých, pravda, hodně drsných žertících. (23.02.2009)

Druhové jméno pro Sedmikrásky? Hravé. Ta hravost byla patrná na scénáři a režii Věry Chytilové i na Mariích alias Jitce Cerhové a Ivaně Karbanové. Místy přímo obrazové obžerství, které není pro konzumního diváka. A musím přiznat, že i mně se občas zajídalo, ale zase díky nápaditým a vtipným dialogům jsem se celkem bavil. Být film o deset minut kratší, možná bych byl spokojenější. Rozhodně to podobenství o hledání se ve světě, který převážně tvoří plovárna, byt, restaurace a nádraží, stojí za zhlédnutí a zamyšlení. Zajímavý komentář: krtek3. (01.02.2009)

Trocha dada, trocha absurdna, hodně Chytilové... Filmové podobenství, které jsem nerozkódoval, filmový experiment, který nejsem schopen docenit, sice reflektuji jednotlivé řemeslně a umělecky dotažené složky, které se ale neskládají v nijaký funkční tvar. Paní Věra patrně předběhla dobu v mnoha ohledech, konkrétně Sedmikrásky se místy velmi blíží kompozicím (o mnoho pozdějšího) videoartu, smělá je práce s barvami, rozstříháním a opětovným složením filmového pásu do mozaiky...ale přesto ve mne zůstává dojem, že Sedmikrásky jsou pouhá experimentální hříčka a v podstatě jediný film České nové vlny, který se mi vysloveně nelíbí...i když cítím, že je to škoda... PS: Postřeh DaViDa´82 o podobnosti s komiksem Hana a Hana je trefný... (31.01.2009)