Milý Frankie

Příběh matky, babičky a hluchého syna vzbuzuje sílu emocí, zvláště když zjistíme, že opakovaně prchají před agresívním otcem častým stěhováním po celé Británii. Nápad s dopisy psanými nahrazujícími synovi otce laskavým námořníkem jsou originální. To je ale asi tak vše, žádné další velké scénáristické nápady či zvraty se nekonají. Matka pouze tiše vegetuje a nechává se manipulovat pod tlakem okolí. Konec filmu, kde by se dala očekávat katarze, vyšumí tak nějak do prázdna. Příjemný, pocitový, až příliš poklidný, pouze mírně nadprůměrný film. Trailer: http://www.csfd.cz/film/154103-mily-frankie-dear-frankie/videa/ (21.02.2009)

Možná trochu přitažené za vlasy, nevím, jak si jinak vysvětlit chování matky, která dítěti něco zbytečně nalhává a věnuje značné úsilí tomu, aby chlapce udržela v jeho světě iluzí o dokonalém otci a je pro to ochotna i riskovat přítomnost cizího, docela drsně vyhlížejícího muže. Líbilo se mi herecké obsazení, troufám si tvrdit, že angličanky prostě umí hrát. Přesvědčila jsem se o tom ve filmu Po Tomášovi a teď znova. Dovedou přirozeně zahrát nevinné, skromné ženy, dají do toho emoce. U Butlera mám problém, že nevím, jestli se mi vlastně líbí, nebo ne, každopádně myslím, že by ze sebe nemusel dělat takového drsňáka. Film mě každopádně potěšil, pěkné rodinné drama, je to oddych od filmů plných násilí. (03.01.2011)

O matce, jež v dobré víře psala synovi dopisy jménem jeho otce, který ve skutečnosti je násilník upoutaný na lůžko, který způsobil chlapcovu hluchotu. A z toho už se nám rozvine celý příběh ..., který spíše než romantický, je celkem smutné drama - ač chvilkami úsměvné. Zaplacený Gerard Butler má za úkol předstírat, že je Frankieho otec ... a ejhle, role se mu zalíbí. Frankie je nadšený ... No, je to drama až do konce! :-) (11.10.2013)

. „Zase se stěhujeme. Máma říká, že nastal čas.Taky sice říká, že už to bude naposledy, ale to tvrdí pokaždé.A babička zase říká, že pokud bude nějaké další... ... tak ji budeme muset zabalit do krabice.“ Matka je schovává před Frankiho násilnickým otcem, ale synovi nechává iluzi, že jeho táta je báječný. Na dopisy, které mu chlapec píše, odepisuje sama a nikdy nezapomene přidat do dopisu známku s obrázkem lodi. Jedna zpráva v novinách „Loď ACCRA připluje do přístavu“ a lži v dopisech jsou ohroženy, je potřeba někoho najít „cizince, který by mohl být Frankiemu tátou. Jenom na den. Na jediný den. Dokonce mu za to zaplatím.“ Citlivě natočený film o tom, že brát dítěti iluze je velmi obtížné, ale udržovat je, je mnohdy ještě obtížnější. (30.12.2005)

Dosti jsem se kochal přístavně-industriální atmosférou Glagow, rezavým zabarvením filmu, jemným napětím a melancholickou náladou. V závěru však tenhle milý, komorní snímek poněkud vyšuměl. Hlavně téma milosrdné lži, které se celým filmem vine, vyznělo neuspokojivě - hrdince se ze všeho podařilo vybřednout příliš snadno a důsledky jejího předstírání byly nakonec - shodou okolností - jen kladné, čemuž je zatěžko věřit. (25.07.2009)