Edi

Obyčejný chlápek postávající na ulici. Nenápadný. O vaši pozornost neusiluje, jeho život vás nezajímá. Polského režiséra Piotra Trzaskalského ano a věnoval mu celý film. Edi je looser. Co měl, ztratil. Co má, ztratí též. Žije za peníze ze sesbíraného šrotu či vyhozených elektrospotřebičů. Často relativně nových a funkčních elektrospotřebičů, což nedává spát Ediho kamarádovi Jureczkovi. Proč, proč to ti lidé vyhazují? Taky se někdy ptám. Z chladného a odtažitého Polska přišel nečekaně citlivý a vstřícný snímek, s univerzálním, v postsocialistických zemích přesto účinnějším příběhem o životě a přežívání. Perfektní technickou stránkou může směle konkurovat nákladnějším západním produkcím. Ty ovšem málokdy dojímají bez tíhnutí k patosu. Edi je krom několika radostných okamžiků mimořádně smutným filmem. Řekl bych, že v tolik kritizovaném konci nejvíc. 80% Apendix: První minuty, kdy kamera zabírá vodní hladinu, kterou s čím dál větší intenzitou rozčeřují dopadající kapky, bych bez váhání označil za jeden z nejlepších úvodních záběrů vůbec – miluji déšť! Zajímavé komentáře: Douglas, charlosina (21.08.2008)

Ale dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Film osciluje mezi gangsterkou, "kidovským" filmem a existenciálním dramatem o tom, že nemá cenu litovat minulosti a bát se budoucnosti. Důležité je žít tak, jak momentálně lze, jakkoliv je to těžké... Hloubavý a citlivý hrdina možná místy zavání sentimentem, zejména, když koná dobré skutky... Nevyvrací nařknutí ze znásilnění (ani jej nepotvrzuje, de facto do tří čtvrtin filmu nedozvíte, co se doopravdy stalo), příjímá dítě a odpouští všem okolo. A přesto na konci filmu nemáte pocit, že by vás někdo citově vydíral. Přes možná až příliš násilný kontrast mezi městem a venkovem, předvídatelný závěr a místy k smrti pomalé tempo, nemáte na konci pocit, že byste měli být smutní, vždyť v současné chvíli to zase tak špatně nevypadá... A jak to bude potom? To už vás nemusí zajímat. Sám Edi by si to nepřál. (17.02.2004)

Nevím, jestli to bylo cílem, ale podobný typ filmů se natáčí s výhledem na účast v soutěži na filmovém festivalu a s výhledem na ocenění filmovou kritikou. Komerční potenciál tohoto snímku je minimální. Koncentrovaná deprese v příběhu o dvou bezdomovcích, kteří nemají sílu vzepřít se osudu. Citlivě nasnímané, založené na poctivých hereckých výkonech, s dobrou kamerou. Emotivní příběh o tom, že každý ztroskotanec za sebou vláčí nějakou minulost. Celkový dojem: 70 %. (07.11.2007)

Malý velký film. V Ediho životě se něco zvrtlo. Zřetelně je vidět, že má navíc, ale není natolik silný, aby sám něco změnil. A tak se smířlivě podvoluje svému osudu a bez jakýchkoliv námitek přijímá rány života. Při sledování se mi na mysl neustále drala myšlenka, jaký je vlastně život svině. Od plného hodnocení mě odradill až příliš předvídatelný a v mnoha ohledech hloupý konec. IMHO typický snímek pro MFF. (19.09.2007)

Aby příběh vyzněl plnou silou je potřeba vyčkat až do poslední scény, protože pak TO přijde a stojí TO za to. Tři dámy co seděly v kině v mé blízkosti začaly vytahovat kapesníčky jak na povel. Hodně vydařený je rovněž obrazový kontrast mezi syrově a špinavě vyobrazeným městským životem a poetikou polského venkova. (02.11.2014)