Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (237)

MarekT 

všetky recenzie používateľa

V porovnání s kousky Chaplina či Keatona by asi toto dílko moc neobstálo, třeba kvůli poměrně jednoduchému ději a pár laciným vtípkům (pendrek), na druhou stranu je až neuvěřitelné, že se někdo na světě vůbec pokusil začátkem jednadvacátého století natočit němou grotesku, přičemž zajímavý není jen ten samotný fakt, ale i zpracování, které já vidím jako podařené - před shlédnutím jsem si říkal, jak se některé známé tváře popasují s nemožností mluvit a moc jsem s hodnocením této stránky nepočítal, každopádně obavy setřásl především mimický um Bolka Polívky, potěší taktéž zdejší malá velká role Milana Šteindlera. Stejné to je i s hudebním doprovodem, u němých filmů považuji působivost této stránky za velmi důležitý bod - MIG 21 se svými příjemnými a zároveň chytlavými melodiemi tuto úlohu zvládli bez nějakého většího zaváhání, na škodu nebyl ani štíhle působící repertoár. Škoda jen v úvodu zmíněné náročnosti a také trochu nešťastnému reflektování vegeteriánství (aby nedošlo k nedorozumění - stejně jako v reálném životě mi nevadí konkrétní problematika, jako spíš agresivnější forma vyjádření), jinak si myslím, že tento experiment se celkem zdařil a Vorel je tak dalším z řady těch, na které zaměřím lupou. ()

Marius 

všetky recenzie používateľa

Natočiť grotesku v 21. storočí musí určite producentom pripadať ako samovražedný nápad, napriek tomu je Škriatok pokusom o vzkriesenie tohto žánru, tak populárneho začiatkom storočia minulého. I keď sa v rámci žánru škriatok určite nestratí, doplatí na zmlsanosť dnešného diváka, ktorý sa už nesmeje kopancom do zadku a „náhodným“ pádom na zem. Gagy v dnešnej dobe musia byť svojim spôsobom sofistikovanejšie a nie tak prvoplánové ako si to mohli dovoliť Chaplin and co. A to je Škriatkova slabina. Gagy sú totiž dostatočne nevyrovnané, niektoré sú geniálne a niektoré dosť slabé. Postava Škriatka je vo filme len do počtu, dej poriadne neovplyvňuje, čo ma vedie k otázke či vôbec bola potrebná. Pochváliť však treba muzikálny doprovod od MIG 21. 6/10 ()

Reklama

LEATHERFAC 

všetky recenzie používateľa

Važení přátelé...tak nevím, seděl jsem při tom u komplu, stíhal vyřizovat "důležité esemesky" a mám pocit, že tento film jsem si vychutnal i přesto až až. Zkrátka jako podkres dobrý, jinak slabota. S původním starým Skřítkem z Pražské pětky se to nedá srovnat...V kině bych se asi unudil. Ale škoda, vymyšlený to bylo docela dobře, obsazení taky slušný, no nevím, proč se to teda kurva nepovedlo...Ví snad jen pan Vorel. A paradoxem největším je, že dokument o natáčení a o Vorlovi samotném,který následoval v TV hned po filmu se mi docela líbil...což zamrzí,ne ? ()

Damiel 

všetky recenzie používateľa

Díky stopáži mohou některé pasáže působit hlušeji, ale kdo by se dokázal řehtat hodinu a půl v kuse, že? Vynikajících gagů je tady dost, absence dialogů vůbec nevadí, protože výkony herců jsou skvělé (fyzická komika), ostatně jako vždy ve „sklepácké“ produkci. Užijete si i menší role (např. geniální Milan Šteindler). Jak jsem se Skřítka před zhlédnutím obával, tak mě potom velmi mile překvapil. ()

Aleee89 

všetky recenzie používateľa

Tak jsem se včera koukla na Skřítka. Říkala jsem si i předem, že to možná bude divné. Film, kde se vůbec nemluví, maximálně se vydávají citoslovce a podivné pazvuky prostě nemůže být dobrý. Může být zajímavý, ale dneska se prostě nedělají filmy, které jsou němé, takže na to lidi nejsou zvyklí a ani se jim to nelíbí. Ono jako pokus to možná bude dobré, ale jinak podruhé bych to už nepraktikovala. Sice třeba hned první scéna se mi docela líbila, ten příběh až na debilní happy-end taky docela dobrý, ale jinak byl film spíše nuda. Mi to připadalo jako experiment, navíc tou délkou byl film až nudný. Zkrátila bych to na 30, max 45 minut, to by bohatě stačilo... ()

Galéria (27)

Zaujímavosti (6)

  • Částečnou předlohou nebo předchůdcem Vorlova Skřítka je krátká, rovněž Vorlem režírovaná groteska skupiny Mimóza, „Směr Karlštejn“, která je jednou z částí filmu Pražská 5 (1988). Začátek Skřítka na svého předchůdce jednoznačně odkazuje a především je oběma filmům společná celková forma napodobující klasické grotesky. Hlavní postavy tvoří podobnou, maléry stíhanou rodinu (s tím rozdílem, že ve Skřítkovi je jediný starší syn místo dvou malých), klíčovou postavou je v obou filmech záhadný poťouchlý skřítek, o němž ví pouze malá dcerka. V ostatním se tyto filmy liší, děj je pokaždé jiný. V obou filmech ztvárnila postavu matky Eva Holubová. (Adam Bernau)
  • Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
  • Ve filmu je odkaz na starší film Tomáše Vorla Cesta z města (2000). Při scéně, kdy matka ukazuje dceři rodinné fotografie, byly totiž použity i některé snímky právě z tohoto filmu. (zeďa)

Reklama

Reklama