Duše jako kaviár

Máme tady další vztahovou hysterii. Skoro to vypadá, že se naši páni režiséři na nic jiného nezmůžou. Cieslar zvolil dost pesimistickou notu a vztahy jsou v jeho podání skutečné peklo. Několik povedených pasáží, které jsou řádně prošpikované černým humorem, se tam naštěstí najde, ale totální absence sympatických postav je nepochopitelná. (08.12.2021)

Tak já nevím...váhám mezi 3 a 4 ***, ale ani nevím, čím to. Mám z tohoto filmu takový divný pocit. Děje se tam toho velmi mnoho, ale přesto to u mě nějak nefunguje a sem tam se při sledování přistihnu, že film ani nevnímám. Možná je to právě tím, že tam je toho děje tolik, možná by bylo lépe se držet menšího počtu postav a ty lépe přiblížit. Líbí se mi pointa u Ondry Vetchého, ale nejblíže jsem měl k postavě Honzy Budaře. No, někdy se opět podívám a třeba své hodnocení změním... (03.10.2010)

No, nevím co si mám pořádně myslet o tom co jsem viděl. O hořké komedii ze součastnosti mám trochu jiné představy. Dialogy jsou na úrovni ne moc zdatného jedince po třech vypitých pivech a krom standartně dobrého Ondry Vetchého jsou i herci špatní. Je mi líto, ale celkově až na výjimky mi novější česká kinematografie mnoho neříká. Problémy dnešní generace dokážu vnímat (vždyť k ní patřím, ne), což však zřejmě nedokáží tvůrci tohoto a jemu podobných filmů. Milan Cieslar není špatný tvůrce a svůj tvůrčí potenciál byl měl radši uplatnit ve filmech typu "Pramen života", "Krev zmizelého", popřípadě "Jak chutná smrt", čistě vážné (až vypjaté) podívané mu totiž jdou. Abych to zkrátil, jednu hvězdičku za Ondru Vetchého a pěknou postavu Táni Vilhelmové. (01.06.2006)

Z podprůměru tento český snímek vyzvedává pouze výkon Tatiany Vilhelmové a Vilmy Cibulkové. Opravdu i takový Jan Budař hrál hrozně! Režisér si nedokázal poradit s rovinou několika příběhů..velmi málo prostoru dál postavě nevlastního bratra Vladimíra, i když měl mít stejně velký příděl, jako další dvě roviny. Na druhou stranu, místy se i bavíte a jako odpočinek na nedělní večer přijde tento film vhod. (05.06.2006)

Zkažené duše v hajzlu... jedině tak lze přistupovat k tomuto filmu. A jen těžko budete nalézat zárodky sympatií nedejbože ztotožnění s osůbkami angažovanými v bahnu lží a peripetií kaviárové existence, nebo lépe - naší existence?! Ne, ať si kdo chce co chce povídá, Duše jako kaviár pro mě není komedie, je to mrazivý film s jasnou dávkou pesimismu (což dle mého názoru jasně podtrhuje scénaristické a režisérské opratě Milana Cieslara), který je občas nakopnut do výšin snesitelné koukatelnosti nadhledem a jemně lidským humorem, úsměvnou pointou anebo naprosto žádnou pointou - mimochodem, a snad i ponaučením. Zde hodně podotýkané technické zpracování, mě hodně zaskočilo, protože zrnitost obrazu se vyskytuje v dost podivných až nevhodných scénách (obzvlášť v těch málo osvětlených), takže je otázkou zda je to záměr nebo opravdu jen nedostatek financí - obé asi sehrálo roli. Nakonec jsem si ponechala herce - ti jsou skutečně velmi dobře obsazení, od čistě esteticky využitých ikon (Filip Blažek, Alice Veselá), přes charakterově a společensky typizované postavy (Saša Rašilov, Ondřej Vetchý, Vilma Cibulková a Kateřina Kaiserová) až po střeleně- ujeté figury (Tatiana Vilhelmová a Jan Budař). Mé lehké srozumění s jednotlivými postavami se během filmu několikát přelilo diametrálně odlišným směrem, ale ponejvíce jsem "soucítila" s neúspěšným malířem, jeho rodinou a pubertální studentkou. Ale i to mě nestačilo, abych děj plně prožila a prodýchala až dokonce, neboť i přes svoji krátkou stopáž, se objevilo pár vyloženě hluchých míst, kdy film totálně ztrácí tempo a ulpívá do hysterické nicoty. (24.05.2006)