Perličky na dně

Zajímavé, ale nic převratného. Z celého cyklu docela průměrně zpracovaných a dost depresivních povídek vystupuje Dům radosti od Evalda Schorma, ve kterém je natočen velmi originálním způsobem příběh dvou postaviček s "uměleckými" sklony. Výbornou atmosféru povídky je možné popsat jako mysticky napínavou. Docela mě také zaujala poslední povídka Romance od Jaromíra Jireše, ale spíše než svojí kvalitou, tak svojí úžasnou nekorektností. (22.09.2010)

Zfilmované povídky Bohumila Hrabala mají jedinečnou atmosféru, každý tehdy začínající režisér zfilmoval svoji povídku podle svého a zanechal v ní svůj rukopis. Tohle byla elita režisérů tehdejší Nové vlny. A zejména povídka Věry Chytilové Automat svět má vyloženě raritní zásek, hraje v ní sám geniální výtvarník Vladimír Boudník, který bohužel po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v osmašedesátém spáchal sebevraždu a naše země přišla o svérázného a originálního umělce. U povídky Evalda Schorma Dům radosti, která je jediná barevná zase krásně vyznívá varhanní hudba Jana Klusáka. Celkově jsou Perličky na dně vyváženým koncepčním dílem tvorby Bohumila Hrabala, který se v maličkých roličkách objevuje v každé povídce. (29.04.2017)

Kazda z peti povidek ma nekolik silnych momentu a dobrych dialogu. I pres kratkou stopaz se v kazde najde dost hluchych mist a jednat se o nepovidkovy film, jsem si temer jisty, ze bych sel s hodnocenim nize... V 60. tych letech se hodne vsazelo na neherce a musim rict, ze to vychazelo dokonale a filmy tak dostanou punc autenticity a zvlastni atmosfery. Na prvnich trech povidkach me nejvice zaujaly postavy starsich hercu (invalida s protezou na motorce, byvaly operni zpevak a malir). Ctvrta povidka Very Chytilove se mi zda rezisersky nejzdarilejsi a pata Jaromila Jirese zase obsahove nejzajimavejsi. Kazdopadne, s odstupem casu se jedna o mimoradny pocin, kdy se dala dohromady (byt jednotlive) petice nasich velmi uspesnych reziseru! (18.10.2012)

Povídkové filmy moc rád nemám (vlastně jediný, který se mi opravdu líbí, je Jarmuschova Noc na Zemi a také jeho Tajuplný vlak, ale tam je ta "povídkovost" trochu sporná), tady se sice většině autorů (Menzelovi, Němcovi a Schormovi) podařilo přenést na plátno hrabalovskou poetiku (často míjejících se) pábitelských monologů, krutost všedního života a stálou přítomnost smrti, ale za vrcholy považuji dva segmenty, které ve filmu nejsou a na DVD je najdete v bonusech- Herzovy Sběrné surovosti a především Passerovo Fádní odpoledne. (27.08.2008)

Videl som iba prvé 4 poviedky, ale urobím výnimku a ohodnotím prvý krát aj film, ktorý som nevidel celý. Pokiaľ sa mi najviac páčila zrovna Schormova poviedka, tak je to znamená, že to nie je ako celok pre mňa to pravé. Každá poviedka má svoj zmysel, ale žiadna nie je natoľko vypointovaná, aby ma chytila za srdce. Nálepka česká nová vlna automaticky neznamená hlboký art, v tomto prípade sa jedná skôr o taký sympatický pokus urobiť niečo originálne a nebyť klasicky "čechíčkarský", ako sme zvyknutí z mnohých ďalších filmov. Nuž, niektoré dná sú tak hlboko, že perličky, ktoré tam ležia, iba vidím matne sa lesknúť, ale vybrať ich nedokážem. (12.09.2013)