Pasti, pasti, pastičky

Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. (12.09.2008)

Neuvěřitelně špatný film. Někteří herci působí dojmem ochotníků, psychologické postižení postav veškeré žádné. Děj očekávatelný zhruba od první třetiny... Problém je po mém soudu v postavě režisérky. Dokáže velice hezky a citlivě postihnout ženskou duši, ovšem mužský svět je jí naprosto neprobádanou zahradou. Proto mužské postavy (všechny) působí dojmen nepovedených karikatur. Věra chytilová jednoduše neumí naslouchat, chybí jí pokora a empatie, což je při její soběstřednosti vcelku pochopitelné... (26.09.2006)

Vědomí, že Chytilová se snaží některé vlastnosti mužů nejen zkritizovat, ale i zasměšnit, mi umožnilo nahlížet na přehrávané Hanákovo drsňáctví a uslintané Donutilovo rádobydůležité pablbství, jako na poměrně adekvátní prostředky. Proč ji za to hanět, když v samé podstatě tyto vlastnosti jsou směšné, byť nejenom směšné. "Seš jízlivej jak Chytilová," mělo by se mezi lidem říkat. Na druhou stranu s sebou ono zesměšnění přineslo i určité pokřivení a odchylku od reálnosti, které filmu, společně s některými estrádními, významem málo nosnými, byť i vtipnými vložkami (Vávrovi je zle, Čtvrtníček policajtem), jen berou. Slabé ***. (18.02.2009)

Tento film měl velký štěstí na obsazení. Trojice hlavních hrdinů je opravdu skvělá. O Miroslavu Donutilovi netřeba mluvit, to je herec par excellence. A Tomášovi Hanákovi role sučnikáře sedí úplně na tělo. Zuzana Stivínová své mužské protějšky výborně doplňuje. A tahle komedie patří k tomu lepšímu co sem u nás v devadesátých letech viděla, s porovnáním s filmy Zdeňka Trošky nesrovnatelně lepší. (18.02.2004)

Hodně rozporuplný film, v něčem podařený, v něčem pojebaný. Chytilová přišla o rovnováhu režie. Neví jestli točí film do Art kina , nebo zábavu pro Novu( koproducent). Filmu velice ublížily ony vtipné scénky(byť jsou nejvíce podařený)- jako cesta domů po kastraci, či Vávra si dělá papání.V rámci naší tvory velice zajímavý počin, v rámci filmografie paní režisérky lehký podprůměr. (19.06.2007)