Ovoce stromů rajských jíme

Jako kdyby Věru Chytilovou nabudilo odmítavé nasměrování jejího dalšího novovlnného opusu "Sedmikrásky" a řekla si, že dá ještě více najevo své osobité vnímání světa. Tuto moji domněnku potvrzuje můj dojem z díla, kterým dvorní dáma české kinematografie narazila podobně tvrdě do zdi jako producenti hollywoodských sequelů. Nevšední pojetí filmového celku totiž doplňuje také občasná nestravitelnost, kdy se mi různé výklady scén navzájem střetávaly - chvíli mi například použití biblického materiálu zdálo jako jasná věc, občas mi ale sem posvátné křesťanské dílo vůbec nepasovalo (takto mi třeba nedala spát postava Jana Schmida). Jak mě odvážné nařčení společnosti v "Sedmikráskách" ohromilo v positivním slova smyslu, zde mě vší silou vykolejila stará známá paní Nejistota... Aspoň, že se po tomto potůčku dá plavit relativně v klidu a milovníkům výtvarné estetiky se rozbuší srdéčka, nicméně na tomhle nemá ani tak zásluhu paní Věra, jako spíš trio Juráček, Liška, Krumbachová. P.S. Zajímavý filmový debut Luďka Soboty. 70% (25.12.2010)

Naprostá šílenost, jež najde pochopení u zvláštních a lehce "ujetých diváků", kteří si libují např. ve filmovém stylu Davida Lynche a jsou schopny vnímat film, který nemá jasně danou koncepci. Tohle je můj šálek čaje a mrzí mě, že se u nás podobná tvorba točí minimálně. Skvělá věc výtvarně vedená Ester Krumbachovou doplněná skvělou hudbou Zdeňka Lišky! Psychopatům vstup povolen! :) Ovšem běžnému divákovi - vstup přísně zakázán pod pokutou neustálého kroutění hlavou v průběhu snímku! (09.10.2007)

Sám se divím, že přesto, že jsem ze snímku máloco pochopil, mě téměř ani minutu nenudil. I z toho se zřejmě pozná talent - Chytilová už tehdy zkoušela, co lidé snesou a jestli je bude bavit hodnotit jednotlivé významy. Já jsem v tomto došel tak na půl cesty - alegorie a metafory mě baví, ale čeho je moc, toho je příliš, film je pak sám proti sobě a svému přijetí diváky. (22.11.2022)

Patrně divácky nejnáročnější film Věry Chytilové, což nejspíš zaručeně odradí ty, kteří mají problém i s jejími přístupnějšími kusy. Podobenství o ženské vášnivé touze, v němž Chytilová s Ester Krumbachovou variují biblické motivy zakázného ovoce, může být pro někoho skutečně méně čitelné (byť se v něm dá orientovat mnohem líp než v podobné Havettově Slávnosťi v botanickej záhrade ze stejného roku), ale rozhodně je vizuálně ohromující. Hra s kompozicí, střihem, barvami a detaily, která místy dá vzpomenout i na díla Jana Švankmajera, určitě je jedním z výtvarně nejpozorohudnějších děl domácí kinematografie a je ještě působivější na velkém plátně. A nestihne ani nudit (v některých momentech spíš napíná), snad až na závěrečné pasáže, ve kterých měly scénáristky směřovat k pointě rychleji. Nicméně stylizované herectví herců z Ypsilonky, nebojících se překročit hranici grotesky, přesně zapadá stejně jako hudební doprovod Zdeňka Lišky, který zde slučuje ty nejlepší prvky svých děl. "ŘEKNI MI PRAVDU." [KVIFF 2022] (07.07.2022)

"Já říkám pravdu!" "To nevadí! Jsme přece přátelé!"                                                                                                              Jsem konsternována!! Zatím nejlepší film od Chytilové, který jsem viděla Odvážná kompozice plná sueralistických obrazů, podkreslená magickou taktovnou Zdeňka Lišky. Je to s podivem, že mi toto dílko tak dlouho unikalo! Madam Chytilová zde potvrzuje svou teorii, že děj je pouze úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Fascinující! (28.01.2015)