Kalamita

Film ranní až střední Chytilové. Divoká kamera, střeštěná Kretschmerová, Polívka filosofující nad tématem barvy a potom s Dášou Bláhovou nad tématem libido. Krásné záběry do nádražních vývařoven, místností bez klik a exkurze do světa "Pivo podáváme jen k jídlu...ale stejně všechno došlo". Pohodový, i když nijak výrazný film režisérky, která na stará kolena točí kraviny typu Vyhnání z ráje. (08.04.2007)

Kalamita začíná jako ironická komedie, postupně se však přidává hořkost a konec se už nese skoro v psychologickém dramatu; každopádně celý film je prostoupen satirickým podtónem. Humor, přestože ho zde není zase tolik, nestojí na vtipných hláškách, ale až absurdních a přesto lehce uvěřitelných scénách (nejvíce mě stejně rozesmála návštěva na Informacích nebo také hned ta úvodní při objednávání pití). Na jedné straně stojí civilní a naivně idealistický Polívka, na druhé hlouček směšných postaviček s hezky pokřiveným náhledem na svět. Ten se ukáže v celé své kráse v závěru snímku, kdy všem těmto lidem, takřka bez špetky empatie, začnou šíleně téct nervy a jediný hlavní hrdina dokáže zůstat nad věcí a rozumně jednat. Tuto nenápadnou morální sondu oceňuju slušnými 4* a dost dobře nechápu, že se ke mně dostala až po tolika letech. (16.11.2011)

Slušná komedie s vynikající zimní atmosférou (nepamatuji si, kdy naposledy jsem viděl tak nádherný popis tohoto období), škoda, že přítomnost jinak bezchybného Bolka Polívky ubližuje filmu v tom, že jsem si i díky moravskému bardovi často vzpomněl na jeho životní roli v Dědictví, která je ale charakterem úplně odlišná než tahleta - Bohuš rozhodně nebýval takový nešika a smolař. Oproti pozdějšímu dílu Chytilové je navíc tento film odlišný v tom, že ta hořkost, propojená zde ruku v ruce s prim hrající komedií, je zde značně cítit. Ovšem když na to tak přijde, tak srovnání s Dědictvím je trochu mimo mísu, i když hlášky jako "Pivo podáváme jen k jídlu" vyvolávají vzpomínky (nadto si myslím, že ta věta tady není zrovna vtipná). Mimo vtipných scén je film zajímavý i jako ojedinělé setkání pánů Polívky a Svěráka, kteří představovali vždy odlišný typ herectví a humoru. Sice jsem už před filmem věděl, že Chytilová dokáže běžný život převést na plátno přijatelným způsobem, ale i tak té půldruhé hodiny nechci nějak litovat, už kvůli osobitému Polívkovi, který, jak vidno, se už v mládí jevil jako výrazná postava tuzemského herectví (a i dnes ze svého naturelu nic neztrácí). (31.07.2009)

Některým filmům čas ubere, jiným přidá. A stejně tak to platí o divácích. Například já jsem v 15-ti letech na Formanovu Hoří, má panenko, jen nevěřícně zíral a smějící se rodiče považoval za paka. O dvacet let později jsem se u tohoto filmu královsky bavil. A něco podobného se mi stalo u Kalamity. Dozrál jsem já, ale i film samotný. Přitom se toho za těch 30 let zase tak moc nezměnilo(u ČD téměř nic). Lidi stále chtějí a hledají to, co nemají, nebo mít nemohou a samozřejmě stále dělají špatná rozhodnutí i navzdory tomu, že následky vidí všude kolem sebe. Kalamita má zvláštní atmosféru, pro mě o to víc vtahující, protože jsem z železničářské rodiny a navíc je skvěla napsaná a zahraná. I díky tomu si uvědomíte, že i po kolena v socialismu, si mnozí uvědomovali v čem žijí a přesto se tomu dokázali zasmát. A já se smál u Kalamity, přestože na tom nejsem o nic lépe než její protagonisté. Polívka byl vynikající a ostatní mu skvěle sekundovali. Komedii plnou situačního humoru přetavil čas v absurdní grotesku, která vás pobaví a nenápadně vás donutí zamyslet se, jak si v životě vedete vy sami. (01.07.2011)

Koukám, že Bolek Polívka řádil už za mlado ve filmech jak ho znám z Kurvahošigutntág. Ještě aby ne. Kalamitu točila stejná režisérka a řekl bych, že film jako takový je to vydařený. Vydařený hlavně proto, že tam je Bolek Polívka, ten tomu dodává šťávu, blbost a grácii umělce, takže jsem se nenudil od začátku až do konce. Je vidět, že Valašský král uměl. Takové postavy hrát prostě uměl. Sice to není tak sprosté a drzé jako právě Kurvahoši, ale bejt to točené v té době, asi by se tvůrci taky nebránili. Každopádně Kalamitu s ním srovnávat rozhodně nechci. Jenom mi obě postavy zahrané Bolkem Polívkou přišli hodně společné a přesto právě zábavné. No a za druhé právě díky Bolkovi jsou oba filmy tak úspěšné a oblíbené. Na to, že je to staré skoro třicet let tak klobouk dolů. --- Jaká je to barva? - Toto? To je taková bordó... (10.05.2008)