Zítřek už možná nepřijde

Prvá polovica výborná zábava, výborné charaktery a herecké kreácie v už trocha okukanom New Yorskom prostredí. Druhá polovica síce umne využíva efekt scudzováku a humorné eskapády, ale od určitého momentu tlačí tak na pílu, že postavy vlastne dokonca nerobia nič iné len plaču a nariekajú. Na jednu stranu je to dobre, lebo ani jedna neodbieha počas filmu na záchod a my ako diváci na ňu nemusíme čakať, ale ten kto videl už nejaké tie Indické filmy sa stáva táto pasáž ubíjajúca. Do slova a do písmená sa jedná o telenovelu, ktorá síce končí „netradične“ , ale tú indickú „netradičnosť“ už veľmi dobre poznám. Takže pozerateľný priemer. A už nutne potrebujem vidieť film, ktorý nie je o milostnom trojuholníku, lebo ma udrie. Ale Preity Zinta je nádherná a odkaz na Lagana tiež potešil. (17.07.2014)

Vzpomínáte jak se Marty McFly pokoušel v Návratu do budoucnosti dát dohromady nesmělého George s Lorraine, což komplikovala nejen Georgova neohrabanost a omezený čas na splnění mise, ale hlavně to, že Lorraine byla zamilovaná do něj? Tak tohle je totéž, jenže po bollywoodsku a bez cestování časem. Zatímco první hodina je komedie plná vtípků, gagů a zábavných slovních přestřelek, druhá se překlápí do romantiky jen občas osvěžené nějakým vtípkem, aby si do třetí hodiny navlékla kostým srdceryvného tragického dramatu. Má to výborné písničky a taneční čísla, má to humor i zajímavý milostný trojúhelník, všechny emoce jsou vytuněné do extrému, a první dvě hodiny jsou dokonalé. Bohužel jim to poněkud kazí poslední hodinka, protože zatímco první hodina zábavným nebo dramatickým způsobem rozehrála příběhy tuctu postav, v poslední hodině je scénář všechny zahodil, aby se soustředil na možná až zbytečně protahované a ubrečené čekání na nevyhnutelné. Navíc mě časem zaujala spíš vedlejší rovina rodinného dramatu babičky, matky a vnučky než hlavní linie milostného trojúhelníku. Pořád je to fajn, člověk se nenudí, zasměje se, uroní slzu (a ne jednu), najde tu několik moudrých myšlenek zabalených do reje křiklavých barev, ale na tu pátou hvězdu to, byť jen těsně nedosáhne. (18.05.2019)

Bollywoodský film je žánr sám o sobě. Pro ty, kdo neví, oč běží, nemá smysl se tady rozepisovat. Doporučuji nastudovat základní fakta a pak se sem vrátit. Ti znalejší, či dokonce ti, kdo si bollywoodské "filmy" oblíbili, by měli zbystřit, protože Kal Ho Naa Ho (česky volně snad jako Zítřek nemusí přijít), je rozhodně špička žánru. Perfektní, téměř americká výprava, skvělé zpracování, "nablejskaní" herci (hlavně charismatický Shah Rukh Khan), úžasné taneční kreace, velice povedená hudba i fakt, že se film odehrává v Americe, z něj dělají velmi atraktivní podívanou. Pokud pochopíte a přijmete pravidla bollywoodské hry, budete se určitě dobře bavit. (28.10.2004)

Jak i na IMDb kdosi trefně podotkl, pokud máte rádi operu, nemusí vám řeč Bollywoodu dělat žádný problém. Jsou si totiž velmi podobné a možná mají k sobě někdy blíž než Bollywood s Hollywoodem. Tenhle film nabízí další x-tisící klasickou variaci na známé téma, tentokrát v "exotických" kulisách New Yorku. Ač přes tři hodiny, co do zbytečnosti bych vytknul snad jen závěrečné tři minuty, bez těch by se film klidně obešel. Jinak je to opravdu velkolepá záležitost, navíc i docela vtipná (cituje se tu i z jiných bollywoodských filmů) a přesvědčivě zahraná. Pokud mně osobně něco trochu vadilo, tak je to ten pozápadnělý styl, který se promítl zejména v hudbě. Indie umí čarovat mnohem víc. Bollywood sice také, ale jsou prostě filmy, které nastavují laťku pojmu standard. Tohle je jeden z nich. (16.10.2006)

Indické filmy musí divák vnímat srdcem. Nejsem suprexpert na Bollywood, ale tady mi to došlo a díky tomu jsem si film parádně užila. Nemá cenu se zbývat logičností některých scén, ony jsou hlavně malebné a mají působit na emoce. Emoční ždímačka – to je moje přezdívka pro snímek, který hraje s cinknutými kartami a diváka proveze po horské dráze lásky, smutku, tragédie i odpuštění. A já mu to spolkla i s navijákem. První třetina neskutečně vtipné konverzační komedie najednou přešla do dramatu a já nevěděla, jestli se mám ještě smát nebo už začít brečet. ___ A ano, konec už byl strašně sentimentální, ale předchozí děj mě připravil, takže mi to ani nevadilo.___ Skvěle použité dělené plátno. ____ Aman (v podání Shahrukha Khana) je jeden z nejsympatičtějších charakterů, se kterým jsem se kdy ve filmu setkala. (06.09.2016)