Faunovo velmi pozdní odpoledne

Faunovo velmi pozdní odpoledne je sarkastickou satirou ve víru znepokojení pohybů nitra. Tandem Chytilová - Krumbachová s elegantně stylovou škodolibostí vypustil na filmovém pásu stylizovanou adaptaci Brdečkovy předlohy. Hlavním cílem satiry jsou sice muži, avšak ani ženy tu nezůstávají bez úhony. Vyhýbání se obvyklým konvencím a závaznému partnerskému svazku je sice revoltou, ale z jiných úhlů pohledu rovněž strachem ze závazků, obavou z promarněného života či útěkem před procesem stárnutí. Běží o pocity, o pocit naplnění, životního naplnění, o pocit osamělosti či o pocit všednosti. Zneklidnění (stejně jako satirické zesměšnění) se odehrává již ve vnitřním a v niterně rozechvělém pohybu obrazu. Zneklidnění je příhodné, neboť jde o skutečné prožívání života, anebo alespoň o zdání skutečného prožitku. Tandem Chytilová - Krumbachová laškuje s mužskou ješitností, nechává ho hltat rozkoše, aby zapomínal na svůj smutek, obavy a strach. Ženy hrají v mužských hrách i ve svých vlastních a poznávají v mládí, aby později tonuly v smutku. Hrdinou škádlivého sarkasmu je úředník Karel (vynikající Leoš Suchařípa), prožívající život s estetickou poživačností, i když již u něj jde svého času o strach ze stáří. A tak dlouho se před jedním strachem utíká, až nás jiný nečekaně dostihne. Mezi významné postavy hrátek patří s Karlem nespokojená šéfka (pozoruhodná Libuše Pospíšilová), marně se snažící Karlova kolegyně Vlasta (Vlasta Špicnerová) a Karlův kamarád s vlastním hříchem a strachem Josef (Jiří Hálek). Z dalších rolí: do penze odcházející Karlův kamarád s vlastním strachem Tonda (Ivan Vyskočil), ráznější správcová domu (Lucie Polívková), stařičké Karlovy sousedky Houdkovy (Erna Červená a Věra Pávková) či Karlova mladá známost s dosud neviděnou módní kreací (Tereza Kučerová, kostymérka filmu, Chytilové dcera). Faunovo velmi pozdní odpoledne je lahodnou satirickou nezbedností, zneklidňující, stylizující, hemžící. Muž zde dostává šarmantní ránu do nosu. Hrátky pohlaví jsou na denním pořádku a život v lačnosti jako odpověď na strach ze smrti a z osamělosti. Nezapomnělo se ani na sarkastický tanec smrti. Je to osobité pobavení. (22.01.2024)

Zhruba před 10 lety jsem tento film viděl a hodil do odpadu. Úplně jsem na to zapomněl, takže když šel teď v televizi, tak jsem se podíval. Po pár minutách mi došlo, že to vlastně už znám, ale dal jsem tomu druhou šanci. Nevim, jestli je to tim, že jsem teď o těch 10 let starší, nebo jsem na to tehdy nebyl jaksi naladěnej, ale tentokrát mi to zase až tak úplně špatný nepřišlo. Leoš Suchařípa mě tentokrát docela bavil a navíc mi ta jeho postava trochu připomínala mýho souseda. Jak je u Chytilový zvykem, tak je to celý takový divný a chaoticky natočený, ale dalo se to dokoukat. Jinak některý ty (ne)herečky ve vedlejších rolích byly opravdu tragický. (29.06.2020)

Faunovo velmi pozdní odpoledne je trochu jiný film Věry Chytilové. Jiný v tom, že tady není tak feministické ladění, ale přesto tam nějaká jízlivost proti chlapům zůstala. Leoš Suchařípa byl skvělý. Nejprve jsem nechápala, co na něm holky vidí, ale pak jsem taky uviděla nějaké kouzlo. Ideální typ pro roli - ne krasavec na první pohled, ale něco v něm bylo. Líbilo se mi zachycení Prahy, taky pointa na konec. Opět to mělo myšlenku, ač to byly jenom takové epizodky, příjemně to utíkalo. A větu "Člověka nejlépe zničíme, když mu vsugerujeme, že ho milujeme" si budu ještě dlouho pamatovat. (03.04.2012)

Dlouho jsem chtěl tento film vidět, až se mi to konečně splnilo. FAUNOVO POZDNÍ ODPOLEDNE je hereckou one man show - Suchařípovo živelné herectví je ohromující a strhává pozornost zcela na sebe. Už jenom kvůli němu stojí tento film za vidění - a třeba i kvůli krásným kulisám staré Prahy a působivé umělecké výpovědi, která je zde obsažená. Po zhlédnutí jsem si uvědomil, že tento film je mimo jiné skvělým dokladem toho, že ke vzniku dobrého filmu není potřeba astronomický rozpočet ani bombastické efekty. Stačí chytrý scénář, kvalitní obsazení a schopné režijní vedení, jako v tomto případě, a výsledek je nesmírně zajímavý - a v tomto případě skoro až nadčasový, protože tento film po mém soudu téměř nezestárnul a neztrácí na aktuální platnosti. Myslím, že tento film ve mně bude ještě dlouho doznívat a hodně nad ním budu přemýšlet. (14.02.2014)

Z díla Věry Chytilové je zde nejvíc vidět feministický vliv. Film zachycuje podzim života přestárlého Casanovy, který se neodvratitelnou tíhu stáří snaží zahnat houfem mladých milenek. Ve své snaze se mu však přestává dařit a Faun se stává tragikomickou postavičkou, která pomalu a jistě míří k zapomenutí a bezvýznamnosti. Z Fauna, bytosti nabité erotickou energií, se stává spíše už jen starý kozel, který se může na mladé dívky jen dívat a vzpomínat na svá lepší léta. Výkon Leoše Suchařípy v hlavní roli je takřka fenomenální a lehce psychedelické a nezvyklé kamerové záběry opět nabuzují dojem, který umí vytvořit jen a pouze Chytilová. Dialogy a zejména Faunovy monology se často pohybují na pomezí naprosté abstrakce a film získává poetický ráz. Z toho, co jsem od dané režisérky viděla, se Faunovo velmi pozdní odpoledně rozhdoně řadí k tomu lepšímu. (07.06.2012)