Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHrajú:
Leoš Suchařípa, Libuše Pospíšilová, Jiří Hálek, Ivan Vyskočil, František Kovářík, Ivana Chýlková, Alena Ambrová, Ela Šárková, Erna Červená (viac)Obsahy(1)
Komediálně laděný film V. Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, natočený na motivy povídky Jiřího Brdečky, lze označit jako groteskní moralitu. Zachycuje výjevy ze života stárnoucího elegána a svůdce mladých dívek, který ze strachu před stářím a smrtí se zoufale snaží urvat, co se ještě dá. Postupně si však uvědomuje, že jeho počínání je marné a bláhové, že ve svém životě spíše ztrácel, než získával. A tak se z Fauna, na první pohled šarmantního a úspěšného muže, stává tragikomická figura zbytečného člověka. Člověka se slabošským charakterem, který po celý život chtěl jen brát a dostávat, aniž příliš riskoval. Jeho životní styl, úzkostlivě uzavřený do soukromí, je zdánlivě přitažlivý, ale jak sám hrdina zjišťuje, ústí do samoty a prázdnoty. Autorky scénáře V. Chytilová a E. Krumbachová usilovaly o jakousi moderní commedii dell´arte. Vrstvením komediálních i vážných situací odkrývají hlubší jádro příběhu, jímž je právě téma stáří a zmarněného života. Ve formálním vyjádření zůstává režisérka věrna svému rukopisu. Kromě něj dominuje snímku obrazové zachycení Prahy a vynikající herecký výkon L. Suchařípy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (234)
Věra Chytilová bola slávnou režisérkou, ktorej filmy si ku mne nenašli cestu. Veď z celej filmografie som vzal na milosť iba Hru o jablko a Sedmokrásky, aj to až po dlhej dobe váhania. Faunovo velmi pozdní odpoledne spoločne s filmom Ovoce stromů rajských jíme patria u mňa k tomu najodmietanejšiemu z jej tvorby. Pravdepodobne sú v nich nejaké podobenstvá, inotaje a ďalšie filmové kúzla, ktorým nerozumiem, ale nemám najmenší problém sa k tomu priznať. Takže dve hviezdičky a už nechcem o tom počuť. ()
Mužství pod ženským, byť lehce umanutým pohledem pravidelně nevzbuzuje v samozvaných pánech tvorstva nadměrné nadšení. Tím spíš, dotýká-li se tato diskrétní nediskrétnost věku tzv. vrcholu nikdy nestárnoucích mužů. Režisérčina nezastíraná jízlivost vůči věčnému amatérovi života v jedinečném Suchařípově podání jakoby na druhé straně v sobě skrývala hodně dobře skryté uznání určitých kvalit toho prvního-druhého pohlaví. Kdybychom měli hledat stopy tohoto náznaku Chytilové, nemůžeme je nenalézt v úředníkově nadřízené ztvárněněné v tomto případě velmi výstižně známou normalizační rekvizitou někdejších televizních matesů Libuší Pospíšilovou. I hořké může chutnat sladce, víme-li, co chceme a můžeme čekat. ()
Co myslíte? Zašukala si někdy i ta smrtka zubatá? Hnusná vychrtlá babice, s jejíž kosou zkřížil, v šermířském souboji na život a na smrt, Leoš Suchařípa svůj ztopořený penis. Jak já mu tenkrát, před těmi třiceti lety fandil! A počítal jeho zásahy - všechny ty oslintané kozičky a faunovým kordem propíchnuté klíny. Tereza, Monika, Vendulka, Alenka, Kateřina, Petra, Zdenička... Holky dajné i nepoddajné, upejpavé i rozhoďnožky, vyholené i s bobrem, s kůzlaty i bez... a vůkol voněl vřes. "Haúúú!" A hups na ni! Pravda, bylo mi tenkrát sladkých 18 let. Všechna ta tajemná zákoutí dívčích těl jsem teprve začínal dychtivě prozkoumávat. Faunovy životní prohry jsem neřešil, svoje vlastní v budoucnu neočekával. Sbíral jsem zrelé čerešně, ukryté pod blůzkou a na světě bylo tak krásně... Carpe diem! A to Faunovo velmi pozdní odpoledne jsem vnímal spíš jako erotickou show. Neměl jsem ani páru, u čeho se mi to vlastně topoří ego a odkrvuje mozek. U jak hnusného, depresivního a velice strašidelného filmu, natočeného vychrtlou babicí s kosou. R.I.P. Věra Chytilová. Ta baba uměla točit! ()
O čem to vlastně je? Můj problém s tímto filmem je, že ukazuje postavy a vztahy tak vzdálené od čehokoli přirozeného, že cítím jen trapné rozpaky. Stárnoucí seladon je, pravda, typem s komediálním potenciálem, a herec Suchařípa by ho mohl dobře zahrát. Jenže charakter, který Chytilová Faunovi vnutila, by pro ženy byl přitažlivý asi jako suchá řepa, takže by žádné problémy se zástupy „zajíčků“ nikdy nemohl mít. A naopak, „zajíčky“ se chovají tak hrozně, že skutečný Faun by si o ně ani neopřel kolo. --- Cokoli má být směšné, musí být v nějaké relaci ke známému a normálnímu. Nadsázka například je srozumitelná jen tehdy, můžeme-li rozpoznat, o kolik je „nad“ realitou. Zde se namísto „nad“ hodí „mimo“. Mimosázka. Nesmysl. ()
Velmi dobra sonda do zivota jednoho starnouciho proutnika. Role se vyborne ujal Leos Sucharipa. Typicky "pomatena" rezie Chytilove krasne dokresluje zmateny zivot hlavniho hrdiny. Jeho dialogy s kamaradem (Jiri Halek) jsou vyborne. Pestra paleta neokoukanych herecek te doby. Bohuzel, film ztraci tempo spolecne s hlavni postavou. ()
Galéria (15)
Fotka © KF Praha
Zaujímavosti (10)
- Při promítání denních prací po prvním dnu natáčení filmu začala režisérka Chytilová řvát jak pominutá, snažila se vyrvat sedačky, lezla po čtyřech a křičela: „Tohle ne!“ (raininface)
- Při natáčení režisérka tradičně terorizovala svoje herce. Leoš Suchařípa později začal brát prášky na uklidnění, aby křičící Chytilovou dokázal snášet. (BoredSeal)
- Název filmu je parafrází Debussyho preludia "Faunovo odpoledne". Zajímavostí je i to, že tuto skladbu je možné ve filmu slyšet. (sator)
Reklama