Vamos a matar, compañeros

To je mi ale perfektná kombinácia: Réžia Sergio Corbucci, Hudba Ennio Morricone, Hlavný hrdina Franco Nero. Ide o záverečnú časť neoficiálnej (mnou vymyslenej) Corbucciho trilógie kde si Franco Nero zastrieľal s guľometu. V podstate sú tu v správnom zložení namiešané všetky ingrediencie ktoré od spaghetti westernu očakávam. Skvelo zrežírovaný príbeh, zasadený do Mexickej revolúcie, plný silných a rozdielnych charakterov. Božský Morricone svojou hudbou opäť nesklamal avšak je škoda že nahral dokopy relatívne iba dve skladby ktoré potom vo všemožných zvukových úpravách menil, no jadro zostalo stále rovnaké. Takže sa tu hudba pomerne často opakuje ale že by to filmu prekážalo tak to určite nie. Skvelo zohratá dvojica švéda (Nero) a Mexického povstalca Vasca (Milian) je nezabudnuteľná. Ono to má v sebe skvelé fóry (ako napríklad neustále apelovanie Nera na švédsku trojku) ale aj vážnu tvár v ktorej sa miesi filozofia s humanizmom. Ale na tie múdrosti sa rýchlo zabudne keď sa Franco Nero pustí sám do prestrelky s dobrou 100 vojakov. Má to nehorázny štýl. Ide oproti nim na koni a strieľa s Winchestrovky, koňa mu zastrelia on spadne chopí sa guľometu a strieľa do všetkého čo sa hýbe, keď sa mu aj tam minú náboje vyberie dve kolty a ide ďalej. O krásnych exteriéroch prérie ani nehovorím. Western ako má byť (20.05.2014)

"Můj táta čistil hajzly ve Španělsku. Přišel sem s velkejma nadějema. Chtěl, aby se v Mexiku za záchody platilo." Satirický špageťák z tolik oblíbené vlny revolucionářsky uvědomělých z období revoluce v Mexiku. Ovšem po více než solidním rozjezdu to na dlouho ztrácí dech; a ostatně i ten osvěžující sebeshazující nadhled. Druhý dech to totiž chytí až během stylové finální třetiny (vesnice versus Nero s kulometem bránící mexického Gándího²) a to už je pozdě. Hluché výplňkové pasáže tak zachraňuje jen Ennio, který to sice tentokrát také trochu odflákl, ale chytře si vypomohl chytlavým levičáckým titulním songem, který se tu (nad)užívá kde může. (26.01.2013)

Milian jako vždy velice dobrý a Nero také odvádí opět svůj standard v nejepších letech. Hudba EM taky docela povedená. Na plné hodnocení to není ale 80% si to zaslouží. Určitě jeden z těch povednější špageťáků. Jestli tohle někomu nevoní nebo např. Solimovy filmy, tak to není tím, že by byly špatné, prostě jenom nemá rád spaghetti westerny a neměl by se na ně pro jistotu radši vůbec dívat, aby se mu nepřitížilo :) (24.09.2011)

Tomuhle pět hvězdiček?! To byla nuda jak ve westernu NDR, s tím rozdílem, že se tady Corbucci podbízí primitivnímu diváku brutálními scénami. Stále častěji docházím ke zjištění, že Morricone byl ochoten složit hudbu i ke kdejakému braku, jako je např. tento. Docela bych za trest Corbuccimu přál, aby se na své výtvory musel často dívat...Corbucciho (a Sollimovy) westerny opravdu nemám rád a nemyslím si o nich nic dobrého...Dvě hvězdičky jsou ještě lichotivé. (03.09.2010)

To byla ale veliká móda tadlecta Mexická revoluce. Každej druhej western na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých a hlavně makarónwesty si to museli střihnout.--Od geniálních počinů jako Divoká banda, nebo Hlavy dolů/Kapsy plné dynamitu/ přes zajímavý jako třeba Kulka pro generála až po trochu rozjívený jako je tenhle kousek. Občas skoro fraška, sem tam vtipný odkaz Corbucciho na sebe sama ( zas ta rakev na špagátu přitažená....:-)),--díky panu rejžovi to odsejpá, všichni se tam řežou vo sto pes(ér)os a Morricone všude kam se zaposloucháš. Tak. (02.06.2011)