Vamos a matar, compañeros

To je mi ale perfektná kombinácia: Réžia Sergio Corbucci, Hudba Ennio Morricone, Hlavný hrdina Franco Nero. Ide o záverečnú časť neoficiálnej (mnou vymyslenej) Corbucciho trilógie kde si Franco Nero zastrieľal s guľometu. V podstate sú tu v správnom zložení namiešané všetky ingrediencie ktoré od spaghetti westernu očakávam. Skvelo zrežírovaný príbeh, zasadený do Mexickej revolúcie, plný silných a rozdielnych charakterov. Božský Morricone svojou hudbou opäť nesklamal avšak je škoda že nahral dokopy relatívne iba dve skladby ktoré potom vo všemožných zvukových úpravách menil, no jadro zostalo stále rovnaké. Takže sa tu hudba pomerne často opakuje ale že by to filmu prekážalo tak to určite nie. Skvelo zohratá dvojica švéda (Nero) a Mexického povstalca Vasca (Milian) je nezabudnuteľná. Ono to má v sebe skvelé fóry (ako napríklad neustále apelovanie Nera na švédsku trojku) ale aj vážnu tvár v ktorej sa miesi filozofia s humanizmom. Ale na tie múdrosti sa rýchlo zabudne keď sa Franco Nero pustí sám do prestrelky s dobrou 100 vojakov. Má to nehorázny štýl. Ide oproti nim na koni a strieľa s Winchestrovky, koňa mu zastrelia on spadne chopí sa guľometu a strieľa do všetkého čo sa hýbe, keď sa mu aj tam minú náboje vyberie dve kolty a ide ďalej. O krásnych exteriéroch prérie ani nehovorím. Western ako má byť (20.05.2014)

Při sledování tohoto, musil jsem (kvůli ústřední dvojici) myslit na Leoneho Hlavu dolů (Kapsy plné dynamitu). Tam evropský revolucionář revolucionuje neuvědomělého mexikánského vesničana, zde mexický revolucionář revolucionuje evropského obchodníka zbraněmi. Nevím však, zda skeptický film Leoneho byl odpovědí na toto Corbucciho agitačně - revoluční dílko. Každopádně je Leone (opět) znatelně lepší, ne tak prvoplánovitý. Jinak je toto napínavý kousek s mnohou akcí, příslušnou hromadou mrtvol a slušnými, t. j. žánru odpovídajícími, hereckými výkony. (19.05.2013)

Tomuhle pět hvězdiček?! To byla nuda jak ve westernu NDR, s tím rozdílem, že se tady Corbucci podbízí primitivnímu diváku brutálními scénami. Stále častěji docházím ke zjištění, že Morricone byl ochoten složit hudbu i ke kdejakému braku, jako je např. tento. Docela bych za trest Corbuccimu přál, aby se na své výtvory musel často dívat...Corbucciho (a Sollimovy) westerny opravdu nemám rád a nemyslím si o nich nic dobrého...Dvě hvězdičky jsou ještě lichotivé. (03.09.2010)

Sergio Corbucci špageťáky točiť vedel, o tom žiadna a Companeros sú toho dôkazom. So scenárom si tentokrát veľa práce nedal, nakoľko sa s menším obmenami jedná o príbeh totožný s tým, ktorý nakoncipoval v o dva roky staršom Zapata westerne Žoldnier. Súhra hereckej dvojice Franco Nero - Tomas Milian, občasne dopĺňanej postavou záporáka v podaní charizmatického Jacka Palancea však funguje výborne a Companeros najmä vo svojej druhej polovici naberú grády aj čo sa akčných sekvencií týka. Jediné, čo ma tu mierne sklamalo bol soundtrack. Od spolupráce dvojice uznávaných fachmanov Ennio Morricone & Bruno Nicolai by človek očakával vznik poriadneho evergreenu, chlapci sa však tentokrát nepretrhli a použili akýsi druhoradý hudobný motív, zrejme uložený na horšie časy na dne pracovného stolíka. (07.02.2018)

To byla ale veliká móda tadlecta Mexická revoluce. Každej druhej western na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých a hlavně makarónwesty si to museli střihnout.--Od geniálních počinů jako Divoká banda, nebo Hlavy dolů/Kapsy plné dynamitu/ přes zajímavý jako třeba Kulka pro generála až po trochu rozjívený jako je tenhle kousek. Občas skoro fraška, sem tam vtipný odkaz Corbucciho na sebe sama ( zas ta rakev na špagátu přitažená....:-)),--díky panu rejžovi to odsejpá, všichni se tam řežou vo sto pes(ér)os a Morricone všude kam se zaposloucháš. Tak. (02.06.2011)