Hotel Bagdad

Zpočátku mi film přišel jako komediální počin nějakého nezávislého amerického filmaře z 90. let (což hlavně zapříčinila dokumentatistická kamera), nicméně po hodině sledování a pozvolném vplouvání do děje bylo jasné, že to tak nebude. Pravdou je, že závěrečné vyustění je opravdu moc sentimentální, celkově film působí dost nostalgicky, nicméně atmosféra dusného městečka v poušti je opravdu výtečná. A herecké výkony také nejsou k zahození. Musím konstatovat, že právě proto, že tenhle film vznikl před 15-ti lety a ještě k tomu je německý, a ač se dneska možná zdá moc sladký, má zajisté kouzlo, kterému jsem prostě neodolala. (06.09.2003)

Putování po americkém vyprahém západu dnes ještě někončí. Začátek nepochopitelně nepasuje k dalšímu vývoji a dovedu si docela dobře představit, že film může začít až příchodem Jasminy. Zpočátku jde sice vše docela rozpačitě, ale bezchybná Bavoračka Marianne Sägebrecht si získá každé srdce. A kdo z vás by na konci čekal německý rap? Vadila mi jenom uječená CCH. (13.07.2014)

Kterak jedna tělnatá Bavoračka pozdvihla ošuntěný zapadlý motel kdesi na americké prérii. Je to originální a vcelku milý film s lehce pohádkovou atmosférou. Když tedy připustíte, že se v pohádce nadává a prostitutka tetuje řidiče kamionů. Mimochodem, vidět poprvé v životě a ještě kdesi v motelu u Las Vegas bavorské lederhosny pověšené na ramínku, taky okamžitě volám šerifa, že se u mě ubytovala nějaká divná ženská. To je naprosto pochopitelná reakce na tuhle součást bavorského kroje. (02.01.2023)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. A hned z mnoha důvodů. Divák, který tomuto snímku věnuje jen letmý pohled, může odejít s pocitem, že viděl takovou milou a úsměvnou féerii. To je ale pouze první plán. Film začíná jako poměrně syrový pohled do života lidí v mohavské poušti a postupně přechází v krásnou, chvílemi až nostalgickou oslavu života jako takového. Nehledě na vynikající výtvarnou stránku - vše je točeno převážně v teplých barvách, lehce stylizovaná je kamera i hlavní hrdinové. Velmi důležitá je také atmosféra díla, která se od úvodních až dusivých sekvencí postupně proměnuje na radostnou až hedonistickou. Celý film provází ústřední píseň Jevety Steel - Calling you, za kterou obdržel autor - Bob Telson Oscara a kterou jste mohli krom Bagdad Cafe slyšet třebas přezpívanou od George Michaela. Ta atmosféru filmu výborně dotváří a podporuje, stejně tak jako na jiných místech použité Bachovo Air. Proč ale tenhle film řadím do své soukromé Top 20? Je to pro jeho nezdolný optimismus, který na mne po každém opakovaném shlédnutí dýchne a úžasně pozitivní a vřelou lidskou atmosféru, kterou museli jistě cítit i tvůrci na place. Tohle bych dávkoval místo Prozacu! (12.02.2008)

Film, který mi přivodil neodolatelnou chuť na kafe. Mám ráda tyto absurdní komorní vyprávěnky, kde hrajou roli i obyčejné věci. :) Pohlazení po duši, odzbrojující filmová píseň. Jelikož tam péro na klobouku má své místo, vzpomněla jsem si na říkanku, která se s atmosférou filmu náhodou ztotožňuje: Česká lidová: Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále? Řek' bych vám, nevím sám. Hop! a skákal dále. (Čtyři hvězdy + jedna za filmový song). (24.02.2015)