Pohŕdanie

Godard vytvoril jednoduchý film. Nepotreboval na to kvantum strihov ako v prípade na konci z dychom, ktorý bol experiment značne úspešný. Vystačil si z príbehu napísaným Albertom Moraviom a kamerou, ktorá všetko vidí, všetko zaberá - je jedno či prostredie, postavy, alebo to čo postavy cítia. Tento emocionálne vyhrotený film je po všetkých stránkach prepracovaný. Dopomáha mu aj atmosféra, ktorá vychádza z rôznych prostredí v ktorých sa postavy pohybujú. Dom - ako pararela k osobnému životu - štúdio - ako niečo umelé, plné názorov a predsudkov - kino - miesto, kde sa medzi ľudmi spojenie vytvára alebo ruší a potom Capri - krásne miesto, plné skrytých emócií a predsudkov. Za každou krásou sa skrýva totiž niečo nepekné. Bardot je nielenže vnímavým a obstojným protipólom dokonalej Piccoliho postavy, rozhodne si z jej prejavu zapamätáme viacej ako dokonalé telo a chutnú riťku, ale dokážeme v nej rozpoznať aj niektoré súčasné ženy a dievčatá. Jack Palance ako obvykle viacej slizký ako by sa patrilo a Fritz Lang - je starou školou, odmietajúcou sa prispôsobiť novým zásadám, pretože tie staré ho nikdy nesklamali. Film ma vtiahol a nepustil. Nechal ma študovať pohnútky pohŕdania, aj úspechu. Nechal ma vytvoriť si svoj vlastný morálny názor. Jean - Luc Godard vytvoril dokumentárnu citovú štúdiu vzťahu a jeho dopadu na osobný a kariérny život. Príbeh, ktorý je aktuálny aj dnes. A ktorý je rozhodne veľmi pôsobivo natočený. (01.01.2011)

Když Godard prohlašuje, že film neměl nikdy vzniknout, je to stejný výkřik do tmy jako když Lennnon tvrdil že nenávidí Abbey Road. Možná za tím není nic jiného než studená večeře a tichá domácnost. (V hlavní ženské roli není obsazena očekávatelná Karina ale sexbomba BB, která nakonec vybuchla u godárdů v ložnici)._____Možná jsou za tím skutečně kontroverze mezi americkým komerčním pojetím filmu a uměleckou svobodou, kdy se ústupky produkci autor umělecky dostává do podobné situace jako hlavní mužská postava z předlohy Alberta Moravii._____První Godardův barevný film s trademarkově experimentálními prvky, promyšlenou mizanscénou, skvělou kamerou i nadčasovým obsahem lze celý sledovat se zatajeným dechem. Film byl avantgardou před půl stoletím a je jí i dnes, takže vnímavý divák bude nakonec u konce s dechem. Vysoce doporučeno. Produkce: Compagnia Cinematografica Champion (04.11.2020)

Oficiální text distributora, stejně jako název filmu, vyloženě mate. Daleko příznačnější by pro tenhle film byl titul Lhostejnost. Snímek líčí celkem banální případ svazku, který vznikl z náhlého okouzlení a sexuální touhy. Britové mají jedno přísloví, které říká, že pro manželství je potřeba víc než jen čtyři nohy do postele. Tenhle pár zkrátka nepochopil, že je rozdíl mezi mileneckou láskou a dlouhodobým manželským vztahem, který je založený na mnohem víc než jen na sexuální touze. Ti dva nemají osobnostně nic společného a není mezi nimi pojítko dětí, které by je zaměstnalo a pomohlo překlenout krizové situace. Nechápou, proč je konec těm krásným chvílím na počátku, a tak se donekonečna ptají jeden druhého, jestli ho miluje, a když ne, tak proč. Slovo miluji se tam objevuje pomalu stejně často jako fuck v průměrném filmu od Kevina Smithe. Hledají důvod krize svého vztahu, ale jak už to bývá, to zcela logické zdůvodnění neumí ani najít, natož přijmout. Tahle situace bude divákovi známá už tak po 12 minutách a nic dalšího kromě tragické závěrečné tečky už ani nepřijde. Pak ještě stojí za zmínku 2-3 popkulturní vtípky, jako když Fritz Lang použije v přítomnosti Brigitte Bardot zkratku BB a míní tím Bertolda Brechta. Vzhledem k minimálnímu ději a banálnímu tématu mě film nijak neobohatil. Ctitel filmového umění může snad obdivovat formální stránku práce Jeana-Luca Godarda, ale upřímně, nic extra jsem tam nenašel. Slavná hvězda filmového plátna Brigitte Bardot kdysi přinášela Francii víc peněz než produkce kterékoliv francouzské automobilky, ale víc než 20 let jsem s ní žádný film neviděl a nijak mi to nescházelo ke štěstí. Velký dojem na mě její herectví a ani vyhlášené půvaby nedělají, myslím, že velmi rozumně, narozdíl od jiných, pochopila reálné hranice svých hereckých možností a dobře finančně zajištěná vycouvala z filmového průmyslu dřív, než stačila zvadnout. Zajímavější je pro mě Michel Piccoli, znám ho totiž z filmů vesměs o nějakou tu dekádu mladších. Celkový dojem: 45 %. (08.02.2013)

Tři a půl, film je velmi zajímavý a bolestný, zajímavě natočený (i když se jedná o dost netradičního Godarda, nějak takhle by to asi vypadalo, kdyby se rozhodl točit "žánrové filmy") i když předvídatelný a místy laciný až nudný(dlouhá scéna v bytě je zbytečně dlouhá a místy se jen plácá od ničeho nikam)... navíc mě strašně vadily ty záběry na zadek BB (ano, má ho hezký, ale celkově mi to do filmu prostě vůbec nesedělo a spíš vadilo), i když si Godard i z toho udělal v jedné scéně legraci (Lang: V normálním životě by se před vámi žádná žena nevslíkla, ale řekněte jí, že bude u filmu a hned vám ukáže zadek)... (19.04.2007)

Spisovatel je bůh, neboť vládne na životem svých postav stejně jako antičtí bohové vládli Odysseovi. Scénarista ani režisér už však božskou moc nemají - nad nimi se tyčí producent, bůh moderní doby, protože ON má peníze. Ke knize stačí pero či psací stroj, film stojí ohromné peníze. Umělec hledá v příbezích věčné platónské ideje - krásu, lásku a pravdu - a ty jsou nezávislé na publiku, na zvolené rétorice, na lichocení (viz Platónovy dialogy). Producent chce vydělat, nic nehledá, protože stačí mít u sebe v kapse pár prověřených citátů. Žena hledá v muži boha, pevný bod v rozbouřeném moři ženiných emocí měnících se z minuty na minutu, zatímco slovo muže-boha musí být stálé, neměnné a imperativní. Paut přestal být bohem-spisovatelem a stal se scénaristou - otrokem boha producenta. Kamila musí hledat nového boha, protože hledá toho, kdo nemusí psát scénář, ale přesto může mít krásný a rozlehlý byt - boha nejvyššího. A spisovatel poznává pravdu - smrt nic nevyřeší. (02.06.2010)