Pohŕdanie

Kvalitní partnerské drama při filmařské práci. Citové vychladnutí, kdy se láska ženy k muži, jako mávnutím proutkem, mění v pohrdání. Vysokou kvalitu mají filmové obrazy a záběry. Spisovatel Paul Javal (skvělý Michel Piccoli) dostává finančně zajímavou nabídku za napsání filmového scénáře. Jeho touha po finančním urovnání svých závazků a určitého zabezpečení, ho přivádí k chybnému rozhodnutí, které je na první pohled tak nedůležité. Jeho zásady se změlňují v podřízenou pokoru a neochotu jít do přímého střetu, k čemuž ani nevidí žádný důvod. Svůj omyl rozpoznává až příliš pozdě a přichází o svojí krásnou ženu Camille (půvabná Brigitte Bardot). Ta manželovo pokorné gesto pochopí jako urážku své osoby a jejich stavu manželství. V jejích očích je dávána na prodej, což u ní proměňuje lásku v pohrdání. Její koketnost je v ostrém kontrastu se zoufalým voláním po ochraně manželem, které není vyslyšeno. Ta pak mění manželovu náruč za náruč hollywoodského filmového producenta. Jeremy Prokosch (dobrý Jack Palance) je despotický vládce ve svém království. Povýšeností dává najevo svoji moc, kterou považuje za samozřejmou a přirozenou. Jeho chování nebere ohledy na nikoho a snaží se dostat vše, aby ukojil svůj pokleslý vkus i morálku. Svou nespokojenost dává najevo s násilnickým sklonem dramatičnosti, ve kterém uspokojuje své domýšlivé ego. Z dalších rolí: Prokoschova překladatelka Francesca Vanini (půvabná Giorgia Moll), velmi schopná dívka snášející hrubiánství svého chlebodárce, režisér natáčené Odyssey Fritz Lang (sám velký Fritz Lang), který pronáší nejednu filmovou, či životní moudrost, a Langův asistent režie (režisér filmu Jean-Luc Godard). Poutavé ve svém vyprávění, rozkošné ve svém zobrazování, poťouchlé ve svém rýpnutí do producentů a Hollywoodu, strhující ve své rozkladnosti vztahu, smutné ve svém partnerském nedorozumění, realistické ve svém podání, ironické ve svých promluvách. A tak ženy budou i nadále ukazovat svoji zadnici, když uvidí kameru. (27.06.2012)

Godard vytvoril jednoduchý film. Nepotreboval na to kvantum strihov ako v prípade na konci z dychom, ktorý bol experiment značne úspešný. Vystačil si z príbehu napísaným Albertom Moraviom a kamerou, ktorá všetko vidí, všetko zaberá - je jedno či prostredie, postavy, alebo to čo postavy cítia. Tento emocionálne vyhrotený film je po všetkých stránkach prepracovaný. Dopomáha mu aj atmosféra, ktorá vychádza z rôznych prostredí v ktorých sa postavy pohybujú. Dom - ako pararela k osobnému životu - štúdio - ako niečo umelé, plné názorov a predsudkov - kino - miesto, kde sa medzi ľudmi spojenie vytvára alebo ruší a potom Capri - krásne miesto, plné skrytých emócií a predsudkov. Za každou krásou sa skrýva totiž niečo nepekné. Bardot je nielenže vnímavým a obstojným protipólom dokonalej Piccoliho postavy, rozhodne si z jej prejavu zapamätáme viacej ako dokonalé telo a chutnú riťku, ale dokážeme v nej rozpoznať aj niektoré súčasné ženy a dievčatá. Jack Palance ako obvykle viacej slizký ako by sa patrilo a Fritz Lang - je starou školou, odmietajúcou sa prispôsobiť novým zásadám, pretože tie staré ho nikdy nesklamali. Film ma vtiahol a nepustil. Nechal ma študovať pohnútky pohŕdania, aj úspechu. Nechal ma vytvoriť si svoj vlastný morálny názor. Jean - Luc Godard vytvoril dokumentárnu citovú štúdiu vzťahu a jeho dopadu na osobný a kariérny život. Príbeh, ktorý je aktuálny aj dnes. A ktorý je rozhodne veľmi pôsobivo natočený. (01.01.2011)

Bardotka je zde ženou filmaře. To je ale vůl a nejeví o ní valný zájem. Přitom to je tak krásná ženská. Několikrát můžeme spočinout zrakem na jejím těle a člověk si tehdy uvědomí, že to byl fakt kus! A k tomu mluví sprostě. Takovou hvězdu asi jinde neuslyšíte vyřknout větu: "Prdel, kurva, hovno!" Jinak je ale film dost o ničem. Ale než o ničem, tak o BB (Božské Brigitte). (06.09.2009)

Film o sváru mezi nesamozřejmostí a setrvačností. Ostatek jsou jenom symptomy a akcidenty. Což se někomu líbí a někomu vůbec ne. Jenže dílo některých autorů vstřebáte pouze a jedině v raném věku. Čili: Kdyby mi bylo 16 — 17, jsem bezmezně nadšena a existenciálně rozedrána. Dnes vidím především obrovskou dávku tvůrčí poctivosti. (26.01.2012)

Hra s farbami, tvorivá kríza, pozadie BB, Fritz Lang a to všetko v podstate bez nosného deja. Godard dáva do úst hrdinov svoje názory a myšlienky, ktoré ich vyslovujú bez bližšej viazanosti k deju, podobne ako pri Na konci s dychom. Boh nestvoril človeka, človek stvoril bohov atď....Zaujímavý film. Pri Godardovi viete, že aj keď sa možno budete nudiť, je nad čím premýšlať. Možno to chce vidieť ešte raz..... (30.11.2009)