Žoldnier

Príbeh je v podstate jednoduchý: skupinka banditov (alebo ak chcete revolucionárov) vykonáva za chvíľami dobrovoľnej pomoci eastwoodovskeho ostrostrelca (Nero) spravodlivosť po svojom. Výborný drsný italo-western nabitý akciou odľahčený ironickým humorom hlavného hrdinu (výborný Franco Nero s úžasným štýlom zapaľovania cigár). K tomu parádna hudobná zložka od Ennia Morriconeho dotvára film, ktorý síce nemá dokonalosť žánrových vrcholov Sergia Leoneho, ale aspoň po akčnej stránke sa im viac než približuje. Pre mňa osobne veľmi príjemné prekvapenie (nečakal som určite scény ako úvodný masaker s guľometom alebo letecké dobývanie banditov v závere). No a nevedel som, že Jack Palance bol zamladi taký škaredý:)) (22.08.2005)

Westernové dobrodružství, které se vyvíjí převážně nevážně, ale v první řadě NEZÁBAVNĚ. Používá prazvláštní odrůdu cynického humoru, která mě nedokáže oslovit - a libuje si v poměrně nesympatických postavách. Zbývá snad ještě dodat, že dva ústřední hrdinové se alespoň částečně vyprofilují až v samotném závěru. Umolousané 2* ... možná 2,5* ... se zavřenýma očima. (11.11.2019)

Zběsile zábavná jízda, kterou předznamenává už úvod s pitvořícími se klauny. Pitoreskní postavy v podobě polského nájemného pistolníka Kowalského, kudrnáče v obleku Curlyho či rozevlátého mexického bandity a revolucionáře Paca Romana a k tomu kulomety, granáty, děla a dokonce i letadlo. Corbucciho filmový mišmaš, kde jsou však jednotlivé ingredience smíchané do poživatelné omáčky na fazole. Companeros, kupředu, kupředu, kupředu a za krásu Giovanny Ralli ještě jednou! (20.06.2022)

Zpočátku jsem se bál, že to bude takový ten „tradiční“ western o dobrém pistolníkovi proti zlému pistolníkovi, ale čím více stopáže ubíhalo, uvědomoval jsem si, že tohle není jen tak obyčejného. Už jen ty hlavní postavy - jedna dokáže až neskutečně krutě vraždit své oponenty (nebo kohokoliv, kdo mu není sympatický), ale pořád se křižuje, i když jede kolem kostela, druhá je neskutečný snílek, blázen a fantasta, ale myslí věci upřímně, jen je potřeba, aby ho někdo krotil, nu a třetí je chladný mozek, který většinu věcí dovede předvídat dopředu, dokonale střílí, ale je dost na prachy a nedá si vzít sobecky vlastní pohodlíčko. A to celé zpočátku zarámované do „socialistického“ boje chudých proti bohatým, kde ale ani tato rovina není tak jednoznačná, protože i ti revolucionáři jsou zde vykresleni spíš jako šašci, a to v určité chvíli doslova. Navíc film nabízí mnohé druhé plány v záběru, místa, kde si divák musí věci domyslet, jak se staly (typicky příjezd Poláka na farmu dolujících bratrů a první záběr přes studnu), a také jemný humor (Chopin? To je ten chlápek z Chiuachity?). Navíc děj rychle odsýpá, každou chvíli je navrchu někdo jiný, každou chvíli se změní prostředí, ale vše do sebe ústrojně a logicky zapadá. Dojde dokonce na bombardování města (!), natočené vskutku realisticky. A k tomu navíc dokonalá Morriconeho hudba. která ve scéně souboje v aréně je naprosto dokonalá. (12.11.2021)

Reziser Sergio Corbucci /Suda a Licha, Il Grande Silenzio/ natocil velmi dobry spaghetti western, z doby mexickej revolucie 1910 - 1917. Pribeh je drsny, jednoduchy a dost priamociary, divak sa bude nudit snad len na zaciatku, potom to uz herci ako Franco Nero /Salamandr, Hrac 1992/, Jack Palance /Panic on the Streets, Vamos a Matar, Companeros/ dobre tahaju, nechybaju prestrelky a akcne casti. Dialogy su na urovni, a na rozdiel od Sergia Leoneho si Corbucci udrzuje vlastny styl tvorby a nema napriklad dlhe zabery na kolty ap. - u Leoneho to nevadi, u Corbucciho uz jo : 80 % (27.02.2016)