Žoldnier

Soft verze (či spíše předvoj) Leoneho Hlavu dolů, dosti akční a odlehčená humorem. Navzdory své zábavnosti nezanedbává postavy, obzvlášť Kowalski nemá chybu (skvělý Franco Nero - nechápu, proč ho tolik lidí tady na databázi nemusí). Ve westernovém mexicko-revolučním subžánru s kulomety, samonabíjecími pistolemi, letadly a hrdiny s charaktery "kam vítr, tam plášť" určitě jeden z nejlepších kousků. 80%. (26.07.2017)

Zpočátku jsem se bál, že to bude takový ten „tradiční“ western o dobrém pistolníkovi proti zlému pistolníkovi, ale čím více stopáže ubíhalo, uvědomoval jsem si, že tohle není jen tak obyčejného. Už jen ty hlavní postavy - jedna dokáže až neskutečně krutě vraždit své oponenty (nebo kohokoliv, kdo mu není sympatický), ale pořád se křižuje, i když jede kolem kostela, druhá je neskutečný snílek, blázen a fantasta, ale myslí věci upřímně, jen je potřeba, aby ho někdo krotil, nu a třetí je chladný mozek, který většinu věcí dovede předvídat dopředu, dokonale střílí, ale je dost na prachy a nedá si vzít sobecky vlastní pohodlíčko. A to celé zpočátku zarámované do „socialistického“ boje chudých proti bohatým, kde ale ani tato rovina není tak jednoznačná, protože i ti revolucionáři jsou zde vykresleni spíš jako šašci, a to v určité chvíli doslova. Navíc film nabízí mnohé druhé plány v záběru, místa, kde si divák musí věci domyslet, jak se staly (typicky příjezd Poláka na farmu dolujících bratrů a první záběr přes studnu), a také jemný humor (Chopin? To je ten chlápek z Chiuachity?). Navíc děj rychle odsýpá, každou chvíli je navrchu někdo jiný, každou chvíli se změní prostředí, ale vše do sebe ústrojně a logicky zapadá. Dojde dokonce na bombardování města (!), natočené vskutku realisticky. A k tomu navíc dokonalá Morriconeho hudba. která ve scéně souboje v aréně je naprosto dokonalá. (12.11.2021)

Zběsile zábavná jízda, kterou předznamenává už úvod s pitvořícími se klauny. Pitoreskní postavy v podobě polského nájemného pistolníka Kowalského, kudrnáče v obleku Curlyho či rozevlátého mexického bandity a revolucionáře Paca Romana a k tomu kulomety, granáty, děla a dokonce i letadlo. Corbucciho filmový mišmaš, kde jsou však jednotlivé ingredience smíchané do poživatelné omáčky na fazole. Companeros, kupředu, kupředu, kupředu a za krásu Giovanny Ralli ještě jednou! (20.06.2022)

Reziser Sergio Corbucci /Suda a Licha, Il Grande Silenzio/ natocil velmi dobry spaghetti western, z doby mexickej revolucie 1910 - 1917. Pribeh je drsny, jednoduchy a dost priamociary, divak sa bude nudit snad len na zaciatku, potom to uz herci ako Franco Nero /Salamandr, Hrac 1992/, Jack Palance /Panic on the Streets, Vamos a Matar, Companeros/ dobre tahaju, nechybaju prestrelky a akcne casti. Dialogy su na urovni, a na rozdiel od Sergia Leoneho si Corbucci udrzuje vlastny styl tvorby a nema napriklad dlhe zabery na kolty ap. - u Leoneho to nevadi, u Corbucciho uz jo : 80 % (27.02.2016)

Krásná over-the-top střílečka plná logických děr a anachronismů, jejíž největší slabinou je skutečnost, že prim v podžánru "brutální pozdní western z revoluční doby předválečného Mexika" drží dvojice o něco novějších naprosto geniálních filmů (od geniálních tvůrců) - The Wild Bunch a Duck, You Sucker. Jinak je to ale opravdu navýsost povedená taškařice. Franco Nero v dělostřelecké palbě ležérně skládá kulomet, pere se v hnoji mezi domácím zvířectvem, sprchuje se uprostřed pouště posledními povstaleckými zásobami pitné vody, hvízdá Chopina nebo sestřeluje letadlo jediným výstřelem. Za to všechno si nechává pořádně zaplatit a je při tom naprosto okouzlující. (06.01.2012)