Žoldnier

Putování cynického Poláka po boku jednoho mírně jeblého Paca mexickou revolucí, kde spíš na tortilly dostanete chuť na talíř špaget. Špína, násilí, prachy, sex ... k tomu ještě kulomet Hotchkiss, notná dávka humoru a skvělá hudba. Vedle Nera zde válí mimořádně šeredný Jack Palace a mimořádně krásná Giovanna Ralli. Bavilo moc a finální song už jste určitě někde slyšeli ... (14.08.2022)

Reziser Sergio Corbucci /Suda a Licha, Il Grande Silenzio/ natocil velmi dobry spaghetti western, z doby mexickej revolucie 1910 - 1917. Pribeh je drsny, jednoduchy a dost priamociary, divak sa bude nudit snad len na zaciatku, potom to uz herci ako Franco Nero /Salamandr, Hrac 1992/, Jack Palance /Panic on the Streets, Vamos a Matar, Companeros/ dobre tahaju, nechybaju prestrelky a akcne casti. Dialogy su na urovni, a na rozdiel od Sergia Leoneho si Corbucci udrzuje vlastny styl tvorby a nema napriklad dlhe zabery na kolty ap. - u Leoneho to nevadi, u Corbucciho uz jo : 80 % (27.02.2016)

Velká převelká inspirace pro Tarantinova Nespoutaného Djanga (Nerův Kowalski se chová, obléká i holí jako Waltzův Schultz, Palance si oblek zdobí stejnou květinou jako DiCaprio...), ale hlavně výborný špageťák. Polovinu atmosféry vyčaroval mistr Morricone, o druhou se postaral Sergio Corbucci, který se Leoneho nedostižnému vzoru přiblížil asi na maximální možnou míru. Akční scény jsou výborně natočené, téma revoluce sice není tak silně podané jako třeba v Kapsách plných dynamitu, ale to nevadí, je to vtipné i napínavé, závěrečný souboj s klaunem bere dech. Moc se mi líbily i "lehčí" scény, jako byl souboj Franca Nera a Tonyho Musanteho, při němž dostávají rány pěstí i mezci a jeden druhého prohazuje zdí nebo mlátí po hlavě kurníkem plným slepic. A ta krásná kamera. (23.02.2013)

Tento film je dobrý. Fakt dobrý. Ale úžasný je preto, že vznikol ešte pred Leoneho opusom KAPSY PLNÉ DYNAMITU (a pri tom je takmer o tom istom). Corbucci je menej emotívny a menej precízny ako jeho slávnejší kolega, ale dokázal natočiť lahôdku miestami dorovnávajúcu DOBRÉHO, ZLÉHO A ŠKAREDÉHO - scéna v aréne je takmer rovnako dokonalá ako tá Leoneho na cintoríne. Morricone narába so svoju melódiu ohromne šikovne, aby mala vo finále tie najlepšie grády... (24.11.2014)

Předchůdce mnou ještě oblíbenějších Companeros bylo toto velké dílo. Už tohle je ovšem velice dobré, odlehčeně brané (Corbucci si zřejmě musel spravit chuť po Grande Silenzio), přesto ještě kapku jiné. Polák Franco je už víc tučňák, než málomluvný drsný hrdina s rakví, jde mu tu jen o prachy, pro což udělá bez nejmenších skrupulí cokoliv. Nezkušený vůdce revoluční (či jak tvrdí tradičně odvážná revolucí zapálená žena Columba, pouze zločinecké?) bandy Paco to bere moc vážně a hrdost a odhodlání ve vládu mexického lidu je hezká věc, ale neměla by se přehánět, takže ano, ale když existují Vascové… Kudrnatý Jack Palance coby křižující se šílenec je kreatura k nezaplacení, po kraji nám zuří revoluční boj (a Paco), letadla, bomby a neopomenutelný Fajardo, takže záporáků máme vícero a Sergej Kowalski nám předvede obdivuhodnou taktiku, kterak si ve víru ideály zaslepených revolucionářů solidně nahrabat. Hudba tradičně neokomentovatelná, souboj v aréně nezapomenutelný, konec překvapivě protahovaný a takovýto Franco bez kouska cti se jinde nevidí. A top scéna? Bitva mezi slepicemi. (16.03.2013)