Žoldnier

SNI DÁL, PACO, ALE S OTEVŘENÝMA OČIMA! Žoldnéř není zrovna nejlepší western, ale po jeho skončení jsem se usmíval. Díky rozjuchané hudbě s mexickými motivy a prostředí jihozápadu, na mě dýchnul špageťácký smrádek, který ve mě vyvolal nostalgii. Ne snad, že bych tu dobu pamatoval, nebo ujížděl na westernech, ale ... ani nevím. Svůj velký podíl na tom, že jsem se převážně nenudil, mají Franco Nero a Tony Musante. Resp. jedny z nejsympatičtějších postav tohoto žánru, Paco a Polák. Interakce mezi jejich postavami fungovala skvěle. Uhlazený, za všech okolností racionální Kowalski, který nehne prstem dokud nedostane zaplaceno a vedle něj Paco, rozjívený srdcař, který chce dělat revoluci, ale vlastně ani neví co to obnáší. I díky tomu kontrastu byla radost sledovat, jak se snaží jeden druhého využít, ale současně se nenechají ve štychu. V komentářích zazní, že je ten humor cynický. Mě to ani nepřišlo. Snad malinko drsnější a škodolibější, ale jistě nevyčníval tak, abych o tom během filmu uvažoval. Vlastně ho bylo zvlášť v prostřední části málo. Žoldnéřovi tam dost silně docházel dech; byla tam několikatiminutová pasáž bez dynamiky. Zrovna tam mohly střihačské nůžky zaúřadovat a srazit zbytečně nataženou stopáž, na přijatelných 90 minut. Díky tomu jsem byl rozhodnutý, že to za víc než tři hvězdy není. Ale ten pozitivní závěr mě opravdu potěšil, takže všechny cípy té čtvrté hvězdy, jsou prachem zaváté, ale dám ji. (09.11.2023)

Je zajímavé, že i když mi u Leoneho dolarovek vůbec nevadilo, že hlavní hrdinové jsou podrazáčtí vydřiduši, kteří jsou kvůli té troše peněz schopní odprásknout libovolné množství lidí, tady mě to neustálé zrazování a vyděračství spíš lezlo krkem. U obou hlavních hrdinů jsem nebyl schopný najít aspoň pár důvodů, proč s nimi sympatizovat a nepřát jim nějaké to střelné zranění. Spíše na škodu je také upozadění Jacka Palance a předčasné finále za zvuků geniální Morriconeho skladby L'arena. Žoldnéř není špatný western, Sergio Corbucci režíruje hravě a s citem pro detail a i kamera se směle může měřit s legendárními Leoneho fláky. Jenže Nero není Eastwood a Musante v sobě nemá ani špetku Wallachova sympatického rošťáctví. (23.04.2011)

S jistotou, že od režiséra filmů Sudá a lichá či Superpolda dostanu podobný zážitek, jsem se pustil do téhle westernové komedie, jakožto do mé milované kombinace žánrů, a očekával solidní zábavu. Dostalo se mi toho napůl. Má to vtip, má to akci, ale chybí tomu výraznější herci. Celý film v podstatě táhne sám Franco Nero v roli polského frajera, kterému tahle role vyloženě sedla. Bohužel film se nevěnuje jen Polákovi, ale také revolucionáři, jehož jméno je mi ukradené, protože to byl tak nezajímavý a nudný herec, který celý film tak trochu táhne dolů a nudí. Dokonce ani Giovanna Ralli s hezkou tvářičkou to nezachrání. Hudba od Ennia Morricone je nevýrazná a považuji ji za jeho slabší tvorbu. Nakonec tedy částečné zklamání z vysokého očekávání, ale stále je to průměrný film, který zabaví, ale víckrát ho vidět nechci... (30.03.2013)

Putování cynického Poláka po boku jednoho mírně jeblého Paca mexickou revolucí, kde spíš na tortilly dostanete chuť na talíř špaget. Špína, násilí, prachy, sex ... k tomu ještě kulomet Hotchkiss, notná dávka humoru a skvělá hudba. Vedle Nera zde válí mimořádně šeredný Jack Palace a mimořádně krásná Giovanna Ralli. Bavilo moc a finální song už jste určitě někde slyšeli ... (14.08.2022)

Westernové dobrodružství, které se vyvíjí převážně nevážně, ale v první řadě NEZÁBAVNĚ. Používá prazvláštní odrůdu cynického humoru, která mě nedokáže oslovit - a libuje si v poměrně nesympatických postavách. Zbývá snad ještě dodat, že dva ústřední hrdinové se alespoň částečně vyprofilují až v samotném závěru. Umolousané 2* ... možná 2,5* ... se zavřenýma očima. (11.11.2019)