More lásky

První polovina byla naprosto skvělá, a kdyby film udržel tohle tempo dirigované Al Pacinem a Johnem Goodmanem, dal bych bez zaváhání 5*. V durhé polovině, kdy se přestala hrát sonáta o mužské partě a chlapském přátelství, ale přešlo se na pole lásky, všechno najednou začínalo dostávat naivní podtóny, vytrácel se humor a ani překvapivé odhalení vraha už to zkrátka nevytrhlo. (02.03.2013)

Scénář vypadal lacině, ale zdání občas klame. Jako správný detektiv, jsem provedla empirický výzkum s cca stovkou podezřelých, kde hlavní stopou byla stará ohraná deska. Vsadila jsem na jednoho koně a ten to nebyl. Uhá. Takže končím s indukcí a dedukcí a celou kriminalistikou a zanalyzuji herectví, to mi jde o něco líp. Co je jasné, ověřitelné a má neměnnou platnost je platforma AL PACINO. Dost dobří přihazovači - svůdná Barkin a "střízlík" Goodman. Musím uznat, že mají chlapci policajtští někdy hodně pikantní zážitky, viz akce Inzerát. Nejenže si oprášili techniky namlouvání, ale oba si i oprášili.... :-) (05.03.2011)

Od chvíle, kdy se na ve filmu objeví femme fetale Ellen Barkin, je jasné, že to s tím vrahem nebude tam jednoznačné a odhalení skutečného vraha je tak překvapením. Zajímavé rozuzlení, napínavá atmosféra, trocha humoru, jiskření mezi Helen a Frankem a Pacinovi oči dělají z této romantické krimi nadprůměrnou podívanou. (29.06.2016)

Zapomenutý klenot ze zaprášené poličky sklonku osmdesátých let.. Usuzujíc pouze z názvu jsem já hlupák spoustu let žil v omylu, že Sea of Love je nějaká romantika ve stylu Frankie a Johnny a ona to přitom skvostná krimi dovedně přemosťující oldschoolové detektivky Kojakova New Yorku do generace modernějšího filmového stylu alá Basic Instinct, jenž je navíc překvapivě plná humoru (stará se především J.Goodman) a co je nejdůležitější, po čtyřleté nechuti k herecké profesi vrátila k naší libosti pana mistra Al Pacina zase do hry. Elektrizující napětí potemnělého města, co nikdy nespí, skvěle navozuje rezonující hudba, která místy neuvěřitelně připomínala tu z jižanského satanistického nerváku Angel Heart (jméno Trevor Jones potom vše vysvětlilo). (29.09.2010)

Asi nejerotičtější Pacinův film, takový Základní instinkt v neo-noir stylu. Pečlivě vytvářená atmosféra, déšť, noční New York, hra světla a stínu, hlavní postava potácející se od opilectví k vášni i podezřívavosti. Přesně takové filmy mám ráda a přesně takové filmové charaktery dokáží přitáhnout moji pozornost. A není to jen Pacino, kterému jsem dokonale rozuměla v každém okamžiku, ale i výborně mysteriózní Ellen Barkin a John Goodman v roli Pacinova parťáka, která mu dle mého názoru sedla ještě líp než postava v Big Lebowskim. A tak, i když Moře lásky nemá jednu scénu, která by mi i po letech utvěla v paměti, pečlivě budovaná atmosféra včetně pochopitelného logického a přitom zajímavého závěrečného rozuzlení vytvořily takový film, na který se v budoucnu ještě ráda podívám několikrát znovu. Pacino si zkrátka v době, kdy trávil na divadelním jevišti víc času než před filmovou kamerou, uměl projekty zatraceně dobře vybírat. (17.05.2008)