Strašiak

Jak vidím, mnozí porovnávají Strašáka s Půlnočním kovbojem, a také mně se tahle idea (nebo spíš iluze) dostavila – a tak jsem se z ní snažil něco vytěžit. A nakonec se mi oba filmy pomíchaly tak, že jsem začal to lepší připočítávat "kovbojovi" a to horší "strašákovi". Na každém filmu je však (kromě aktuálního sledování) důležité i jeho doznívání v mysli. Teprve po jeho zažití {Němci tomu říkají "Nachgeschmack", Angličani "aftertaste", Češi na to nemají žádné poetické slovo kromě "ocasu"} se mi oba filmy opět oddělily a zaujaly svoje jedinečné místo. (20.06.2016)

Zpočátku se zdálo, že lišák Max naivu Francise využije a zneužije, až pokud to půjde. Ale když ve vězení zaujal ten správný postoj, po dosti chabém začátku jízd ve vlaku a mezi dívčíma kozama, všecko se obrátilo. Našlo se pár vtipných chvilek, zejména striptýz v baru místo obvyklé bitky. Ale tady šlo vážně spíš o drama a hledání nové cesty, třebas s novým parťákem. Škoda, že v otázce co syn, zůstalo prázdno. (08.03.2011)

Výborné drama o přátelství se skvělým Al Pacinem a Genem Hackmanem. Pohodové začáteční tempo kdy si člověk říká, že život přece jen může být fajn pak v polovině vystřídá krutá realita, která vás v závěru skoro až rozdrtí a to především zásluhou obou představitelů hlavních rolí. Chtěl bych věřit tomu, že si tu myčku nakonec otevřeli. (01.05.2009)

Vyústením to dosť pripomína o 2 roky mladší Prelet nad kukučím hniezdom (1975). Akurát že Strašák brnká prevažne na príjemnú strunu, naradostene kričí: "Nebláznite, smejte sa!", že je pekelným úderom pod pás ten jeho záver. Na to holt existuje zvrat alebo peripetia, ja viem. Nie vždy je však nevyhnutný (!) Dvojka Hackman- Pacino toto tak rozprávkovo vedie, že nedať 4* neprichádza do úvahy. "Nebláznite, smejte sa!" :) (10.10.2008)

Řečeno slovníkem Jana Nerudy, ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého..., pan Max a pan Lion. Nesním o životě ve velkém americkém městě, ani o luxusní myčce aut, nemám v sobě povahu rváče, natož vězenskou minulost, přesto se mi tenhle příběh vryl hluboko pod kůži. Pro jeho krásnou snílkovskou atmosféru, pěkný motiv putování napříč celým filmem, pro občas mírně divoký humor, který se ale po celý čas udrží na hranici slušnosti, ale hlavně pro myšlenku přátelství. Jestliže jsem dříve váhal s plným hodnocením kvůli občasné ztrátě na tempu, po opakovaném zhlédnutí díky silnému závěru (citově dost vyčerpávějící katarzní scéna v kašně a následní vyvrcholení) se nemohu páté hvězdičce ubránit. Ono už v samotném dobovém kontextu je to mírně paradoxní film (propadák mezi diváky na domácí půdě v USA, verzus velké přestižní ocenění na festivalu ve francouzském Cannes) a zřejmě si ho buď zamilujete, nebo vás nechá úplně chladným. Na hodnotě snímku samozřejmě přidává poměrně unikátní spojení dvou hereckých legend. Zatímco počiny Gena Hackmana z téhle doby mám povětšinou dost nakoukané, s Al Pacinem je to pro mne teprve první seznámení – jsem rád, že se tak stalo prostřednictvím takového krásného filmu ze života a ne nějakou mafiánskou gangsterkou. Oba byli ve svých rolích úžasní, a rozhodně nejen v milých pantomimických scénách fungovala mezi nimi zajímavá chemie. 90% (07.11.2019)