Panika v Needle Parku

Přeci jen jsem čekal víc. Možná trochu více emocí, trochu víc špíny, trochu víc dramatu. Al Pacino, ač zahrál opět samozřejmě na výbornou, je zde téměř nepřetržitě hladce oholen a jako feťák moc nevypadá. Což mi přijde u člověka na heroinu, který se živí tak jako on v tomto filmu, trochu zvláštní. Čekal bych nějaké mrtvoly, předávkování, přinejmenším opravdové absťáky, protože takhle vypadá závislost na heroinu jako takový menší problém, se kterým se dá celkem normálně fungovat... Což je samozřejmě úplně mimózní představa. (28.06.2015)

Alova feťácká vstupenka do světa velkého filmu. Nejkrásnější smažka navždy, tohle charisma netrumfne nikdo, zasloužený výtah ke Kmotrovi, absolutní herecký koncert už na startu, v časech, kdy nás mnohé ještě nikdo neměl ani v plánu. Syrové, ryzí, nekompromisní. Love story, kterou nedostaneš z hlavy. (30.08.2021)

Velké zklamání pro mě. Jak tradičně tvrdím, feťák je mrtvý od prvního vpichu, a naprosto mě jeho denní sháňka chleba nezajímá, ani jeho příští osud. Tentokrát nemůžu přejít obsah a formu filmu, ani přes výborné herectví, natož miláčka Alfreda. Byla to nuda sledovat jednoduchou náplň života smažek, jejich stereotypní kecy o drogách, prachy, dávka, šleha, trans, absťák, furt dokola v rozličném pořadí. Když se nad tím zamyslím, aniž chci, vyšlo mi absurdní, že zde nikdo nevytuhl, nikoho nezabili, a přesto šlo o destrukci srovnatelnou svou hloubkou s válkami a katastrofami. Možná to není tak jak to vypadá, ale většina herců už je dávno pod drnem.☻Co mi vadí nejvíce, jsou záběry vpichů a blaženosti s takovým účinkem, jako by šlo o záměrné instruktážní video. Feťáci se na filmy asi moc nedívají, ale děti jako budoucí zákazníci ano. Nadaný Al dal o sobě náležitě vědět, což za rok proměnil ve své životní a jedné z největších rolí. (31.03.2012)

Panika v Needle parku patří mezi ty snímky, které ukazují devastující účinky drog na jedince. Ale přeci se jen liší od svých známějších ,,kolegů"- Trainspottingu a Requiemu za sen. U nich je problematické především označení realistické. Oba filmy totiž využívají realistické motivy k prezentaci nerealistických vizuálních postupů a prvků. Panika ničím takovým nedisponuje. Zůstává v realistických mantinelech. Účinky drog znázorňuje velkými detaily na jehlu a na tvář se zdůrazněním očí narkomanů. Příběh má spíše epizodních charakter, každodenní život feťáků, kteří se stále setkávají s nejrůznějšími jim podobnými lidmi. Vyprávění je zkratkovité a eliptické. Najdeme zde mnoho vynechávek. Divák ani neví v jakém časovém rozmezí se děj odehrává. Neradostný pohled mezi drogově závislé, který se nevyžívá v obrazových či střihových experimentech, ale i tak je velice působivý. (12.06.2014)

Bože, tak to byl strašný film, tak realistický, tam tvrdý a temný. Dokonalý Al Pacino, zkraje švihák a mazel...myslím, byť tu zkušenost naštěstí nemám, že se tvůrcům podařilo jedinečně zobrazit tu beznaděj a prázdno, kdy se vše smrskne na jedinou potřebu - jak si obstarat další dávku, jak se dostat do rauše...Naděje tu není. Ještě že takových filmů není mnoho, budu dlouho sbírat síly na něco podobného, a to jsem se jen dívala.... (04.07.2012)