Ratatouille

Když nastala scéna, ve které si kritik přes dlabanec klade do úst sousto ratatouille a skrze chuťové pohárky ho vcucne tunel vzpomínek do dětství, kdy ho tím stejným a stejně lahodným krmila maminka, uvědomila jsem si, že se mnou tenhle úžasný animák udělal totéž ... byla jsem zas na chvilku malá holka. (14.10.2007)

Na to, jak nezvyklou dějovou premisu si Pinkava vybral, je nakonec Ratatouille až překvapivě předvídatelnou podívanou. Efektní, dostatečně zábavnou a pixarovsky vypilovanou, ale přece jen jasně dopředu danou. Hodně tak zachraňuje romantické prostředí Paříže, příjemná kuchyně plná roztodivných pokrmů a také Anton Ego jako temný restaurační přízrak dělající z každého svého monologu vrcholně napínavou momentku. Když ale porovnám s takovými Auty, které se mohly ve schématičnosti ztratit daleko snadněji, mírné zklamání z Remyho cesty za chutěmi a vůněmi cítím. 70% (30.01.2008)

Přiznám se, že nemám chlupaté potvory s ocasem právě dvakrát v lásce. A představa, že by se motaly kolem jídla a mě by se na nějakou tu mňamku sbíhaly sliny se mi před zhlédnutím tohoto zdála zcela bizarní. A přece se stalo! Málokdy se mi stane, že bych dal animovanému filmu plný počet hvězdiček a tím jej postavil na úroveň těch největších filmových skvostů. Tentokrát udělám výjimku a rád. Ratatouille je totiž pravděpodobně tím nejlepším animákem, který jsem kdy viděl. Má zajímavý příběh a nenudil mne ani na moment a toho si cením. (09.05.2009)

Ačkoliv nejsem zrovna rozený fanda animovaých filmů, Ratatouille mě mile překvapil. Jednak vskutku úchvatným technickým zpracováním, zajímavým scénářem a dokonce i relativně smysluplnými dialogy (byť z nich plynoucí morální ponaučení tady již nesčetněkrát byla), které snímek vyzvedávají z pouhé pohádkové zábavy pro děti na film přijatelný také pro dospělé. 7/10 (17.02.2008)

Do posledního zrnka mouky vypreparovaná gastronomická jízda, v níž funguje na jedničku jak počítačová animace, z níž mnohé elementy působí takřka opravdově, tak naprosto plynulá a excelentně odvyprávěná příběhová linie. Nejvíc mě však potěšil Bird, kterého jsem po - pro mě - velenudných Úžasňákových ani trochu nemusel. Tady se ale chopil malého krysího kuchaříčka s grácií francouzského fajnšmekra a ukuchtil podívanou, jež mi více než sedla. Stejně jako Anton Ego miluju jídlo, sám miluju vaření a teď miluju i Ratatouille. Bravo. (06.09.2007)