Klíč k vraždě

Tak dlouho Jessica s chlapama chrápe, až jednou náhodou odhalí vraha. Tak by se v kostce dal shrnout děj filmu. Už to tu bylo zmíněno, ale ona je to fakt pravda. Pokud je Jessica Shepard tak brilantní v úsudku, jak ji John Mills neustále zkouší, už dávno by pochopila, že prostě večer pít nemá. A možná by si všimla i dalších věcí. Jak jednoduše napsaný je tento film, tak banální je závěrečné odhalení vraha a jeho konečná cesta. Nekoná se ani tak velké drama, jak se nám snaží tvůrci předkládat. (14.12.2023)

Kleopatřin komentář je trefný. Chci jen dodat, že jedinou hlubší otázkou, kterou v tomhle snímku najdete, je otázka na kolik sami sebe známe, abychom mohli říct: "Tohle bych nikdy neudělal(a)." Ovšem tenhle snímek na téhle otázce spíš parazituje, než jí rozvíjí. A ikdyž mám S. L. Jacksona velice rád, tak jednoznačně tento snímek nedoporučuju. Leda jako kulisu... (26.09.2007)

Docela slušný thriler, kde to spíše než průměrný příběh táhnou herci. Story o policajtce, která vyšetřuje sériové vraždy chlapů, kteří mají společného pouze vášnivou noc s ní nemá zrovna spád, ale má celkem slušné zakončení. Zato Ashley Judd celkem v pohodě hraje nevyrovnanou ženu s násilnickými sklony, která si své mindráky léčí alkoholem a nádhodným sexem - čili standartní policajtská role, ale u ženský je tohle celkem nezvyk. Garcia a Jackson hrají taky slušně, takže celkově to díky hereckým výkonům je solidní průměr. (07.03.2010)

Obvykle si půjčím detektivku, když vím, že intelektuálně víc nezvládnu ( třeba po denní fajrotě), nebo když mě ji někdo vážně doporučí, nebo když si přečtu kontroverní názory na ni. Teda pardon, thriller si půjčím. Klíč k vraždě je totiž asi thriller, či co. A musím podotknout, že tentokrát jsem zůstala rozladěna (ale jaksi bivalentně). Děj se totiž snaží hrát si na sondu do hlubin rozladěné duše policajtky (velmi povrchně podotýkám), čímž se stává velmi fádním, klišovitým a naprosto předvídatelným, prostě je scénáristicky nezvládnutý. Ale i přesto mě tenhle film dokázal trochu namlsat, načež mě vzápětí přesvědčil, že jsem opět američany příliš přecenila. A proč ... vizuálno, hudebno, herečno. Ona totiž hned první scéna je velmi -jak to říci pregnantně- etérická, režijně velmi povedená, hudebně výtečně zvládnutá... A najde se jich víc (návštěva baru, sem tam nějaká ta chlast párty). Takže jsem si nakonec kladla otázku, proč vlastně vznikají taková dílka??? Vždyť nedokážou nadchnou nikoho. Částečně jsou povedená (po stránce formální), dějově jsou příšerná, ale ve skutečnosti nejsou tou klasickou podprůměrnou masovou zábavou. Vidím v tom trochu tendenci přežívajícího systému Hollywoodu (asi, aby práce nestála). Na nudný a nepovedený scénář jsou nasazeni známější obličeje herců a výteční řemeslníci (v minulosti s tendencemi uměleckými), jako třeba pan režisér (Quils a Nesnesitelná lehkost bytí přeci nejsou jen ledajaká díla), nebo jazzman Mark Isham, který dělat soundtrack. Suma sumárum u mě tohle všechno evokuje jiný "skoro nepovedený" počin z poslední doby - Zloděje životů (ta hudba od Glasse především). Dokonce nelze říci, že by film zásadním způsobem ničily herecké výkony, ba naopak já jim to docela zbaštila i se stupidními dialogy a psychedelicky se opakujícím dějem (viz ztřískat se až do němoty s pomocí rohypnolu, sam tam někoho vojet a pak eventuelně kuchnout). (05.08.2005)

Hlavní postava v podání Judd otravná nesympatická ku*va. Když sebou každé večer flaknu po jedné sklenicce do bezvědomí, tak když ne na první ani na druhou dobrou, tak potřetí už by fakt napadlo asi každého pitomce, co to asi piju. Celý je to prostě úplně debilní i když ze začátku to vypadalo aspoň trošku nadějně. Nehorázné podprůměr, které bych rozhodně nedoporučoval. (03.01.2023)