Obsahy(1)
První snímek, který Imamura natočil pod hlavičkou vlastní produkční společnosti (byť nadále s distribuční i produkční podporou studia Nikkatsu) představuje jeden z vrcholných titulů prvního období jeho filmografie. Obraz každodenních trampot čtyřicátníka Ogaty, který zaopatřuje svou ženu a její děti z předchozího manželství coby výrobce a distributor pornografie, představuje uhrančivou sondu do lidské společnosti z hlediska sexuality. Hrdina bere svou práci jako službu lidstvu, kterému dává možnost ventilovat své tělesné potřeby a mít alespoň něco ze života. Současně je pro něj pornografie ale také ryze pragmatickým způsobem, jak zabezpečit svou rodinu. Počínaje filmem Buta to gunkan (Vepři a válečné lodě, 1961) Imamura ve svých filmech používal jako paralely k hrdinům zvířata. Tentokrát lidské bytosti, za jejichž veškerým společenským i kariérním pachtěním stojí ryze tělesné motivace, snímá stejně bez odsudků a ryze pozorovatelsky, či chcete-li voyeuristicky jako kapra, který plave v akváriu v kadeřnictví hrdinovy ženy. Kameraman Himeda Shinsaku, jenž hojně spolupracoval s Imamurou i dalšími autorskými osobnostmi studia Nikkacu, snímá veškeré dění v kompozičně fascinujících dlouhých celkových záběrech, které důmyslně ironizují počínání postav. (Eiga-sai)
(viac)Videá (1)
Recenzie (6)
Snímek tohoto novovlnného režiséra studia Šóčiku zachycuje život pana Ogaty, člověka natačejícího pornografické filmy. Imamura se vždy zabývá instinkty a erotičností, ale žádné odvážné scény v tomto filmu nenajdeme; je pojat téměř dokumentaristicky (Imamura později točil i dokumenty), na druhé straně se i tady režisér zabývá hlavně nitrem svých hrdinů. V jeho filmech se často vyskytují zvířata fungující jako určitý symbol (poprvé prasata ve filmu Pigs and Battleships); zde se skrze kapra, který je pro přítelkyni hlavního hrdiny reinkarnací zesnulého manžela, znázorňují nuance v atmosféře i pocitech a mentálních stavech hrdinů. K tématu pornografie se přistupuje z různých stran: Ogata to částtečně vnímá jako službu společnosti, zároveň to on i jeho partnerka berou pragmaticky (peníze pro děti...); v očích policie a dalších jde o nemorální záležitost. Pro Ogatu se však posléze jeho činnost stává spíše posedlostí... ()
První režisérův snímek pod hlavičkou vlastní produkční společnosti. Typicky nemilosrdný Imamura se tentokráte soustředí na téma a prostředí, kde se musí cítit jako kapr;) ve vodě. Výsledek mi přesto připadá mírně rozpačitý, byť je to dáno spíše tím, jak vysoko sám sobě režisér nasadil laťku svými ranými snímky. Několik motivů je nicméně velice zajímavých, potěší i roztomile absurdní a symbolický závěr, kde nám Imamura sděluje, že byť ví, že nic neví, jedím si je jist... ()
Kapr klidně si plovoucí v akváriu a lidé neklidně se hemžící ve sklepích, nočních klubech, kancelářích, ložnicích, kuchyních, automobilech atd. - tedy v ekvivalentech akvarijního světa, jehož skleněný rámec znemožňuje svobodný pohyb, ačkoli je dokonale průhledný. V několika vtipných momentech se díky důmyslnému postavení kamery hmota akvária s lidským světem dokonce metaforicky prolne. Ryba náhle proplouvá mezi lidmi, zatímco jejich hlasy jsou unášeny "vodní" ozvěnou... Pro Imamuru velmi typická situace, jejímž prostřednictvím elegantně poměřuje existenci zvířete s osudy i charaktery lidských hrdinů. Lapení postav do uzavřených, pevně ohraničených prostorů a dějišť, mapovaných dlouhým ohniskem vědeckého odstupu, které umožňuje objektivní zachycení pozorovaných jevů z nejlepší možné pozice, zdůrazňuje roli kontextu, ve kterém se lidské bytosti pohybují, a který utváří jejich hodnoty, sociální cítění, sexualitu, zkrátka chápání světa i povahu. Každý z těchto prostorů je možné vnímat jako svébytnou, pečlivě vybranou a naaranžovanou miniaturizaci světa, zobecnění jeho celistvosti na konkrétní příklad; detail, který je nahlížen skrze pomyslné zvětšovací sklo či mikroskop vzrušeného pozorovatele-voyeura. Snad právě proto se v celém filmu vyskytuje minimum detailních záběrů. Byly by zkrátka nadbytečné. Imamura - pokusím-li se charakterizovat jeho "pracovní" postup - jako by v tichosti (avšak se zvrácenou rozkoší, která nevylučuje nadhled v surovosti a surovost v nadhledu) pozoroval smečku nic netušící zvěře odsouzené k brzkému vyhynutí, kterou je tímto spikleneckým a krutě obnažujícím pohledem třeba zachránit a vypreparovat pro budoucí generace. Objektiv kamery tak v jeho svébytné poetice nemá pouze dokumentující charakter, ale je pevně napojen na spasitelské ideály romantismu. Což ostatně dokazují aktivity ústředního hrdiny, zapáleného producenta pornografie – výsostného tvůrce a šiřitele obrazů slastné smrti. ()
Délka to zabíjí. Jinak je to velmi výživné a v mnoha ohledech nečekaně zábavné. ()
Ďalší Imamurov film, ktorý stojí na dobrej myšlienke aj precíznej réžií ale významovo ide mimo mňa. Pre mňa The Pornographers predstavujú roztrieštený film v rámci dvoch paralelných dejových línií. Jedna, ktorá sa týka pornografie je invenčná a zaujímavá aj v rámci doby v ktorej sa príbeh odohráva. Práve táto línia mohla byť zaujímavejšia a možno údernejšia. Pretože druhá línia sa zameriava na rodinu a jej fungovanie. To sa rovnako javí zaujímavé ale problém nastáva, keď majú tieto dve koexistovať. Hoci tam vidíme určitú kauzálnosť, pôsobí to zbytočne nevyrovnane. A pre mňa aj neuchopiteľne. Posledných cca 15 minút potom pôsobí ako z iného filmu a z úplne inými postavami, než aké sme sledovali vyše dve hodiny, a to pôsobí mätúco tiež. Mám pocit, že menej je niekedy viac a rozpoltený hrdina plávajúci do svojho šialenstva je tiež tak trochu konštrukt, ktorý tomu až tak nežeriem. Na Imamurove pomery som čakal niečo lepšie. ()
Galéria (37)
Fotka © Nikkatsu / Criterion Collection, The
Reklama