Kroky a skoky české animace
Obsahy(1)
V první epizodě představí tvůrci nejtradičnější formu: technikou klasické animace. (Česká televize)
Recenzie (4)
Je super, že se Česká televize věnuje současné české animaci. Málokterá oblast tuzemské audiovize se rozvíjí tak nadějně. Po první epizodě to na mě ale působí jako promarněná šance. Jsou to v zásadě jen povšechné mini medailonky animátorů a animátorek zastupujících různé generace a využívajících dost odlišné techniky (aneb není malba jako malba). Nikdo nemá prostor jít do hloubky, krátké výpovědi se omezují na pár obecných frází, které se budou hezky citovat, ale o specifikách animované tvorby vám mnoho neřeknou. Zpracování je pak fádní, jen ukázky z filmů a mluvící hlavy snímané „umělecky“ nakloněnou kamerou (s rozostřenými okraji obrazu). Možná budou další díly míň letem světem, ale po tom prvním si říkám, že zatímco česká animace je hodně napřed, česká televizní dokumentaristika uvízla hluboko v minulosti. ()
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15315605462-kroky-a-skoky-ceske-animace/422234100241001/ ()
Dobrý počin, ukázat několik současných zajímavých tvůrců animovaného filmu. Dramaturg a pedagog Jiří Kubíček v dokumentu říká: „Současná česká animovaná tvorba je dnes vlastně studentská tvorba. Je úspěšná a vyhrává na festivalech. Díky českým studentským filmům, stále existuje ono renomé české školy animovaného filmu.“ S tím mohu souhlasit. Bohužel to vyznívá smutně, že nás zachraňují studentské práce ze škol. Snad tito nadaní studenti dostanou možnost, aby z nich vyrostli osobití zralí tvůrci, kteří budou mít i na živobytí. ()
Čekala jsem víc. Nebo jsem možná nepochopila, o čem úvodní díl je. Pár výtvarníků animátorů mluví krátce o své práci. Každý pracuje jiným způsobem. Někdo kreslí na papír, někdo maluje na sklo, někomu je blízký linoryt a přizpůsobí se mu výrazově... No, a jakou informaci mi tento úvodní díl vlastně dává? O tvůrcích se dovím málo. O tom, že české animované filmy mají stále vysoké renomé ve světě, vím. Při rozhovorech s tvůrci mě navíc ruší ty světelné šmouhy, to hýbající se rozostření. Kdysi dávno jsem viděla dokument o Hermíně Týrlové, spoluzakladatelce českého animovaného filmu. Dokument neklouzal po povrchu, byl obsažný, a já si toho od té doby o HT docela dost pamatuji. Tento seriál, resp. první díl, na mě zatím nezapůsobil tak, abych ho mohla považovat za nadprůměrný. ()