Moderná doba

Příjemná oddechovka s Chaplinem o moderním světě, který se žene do zkázy. [8/10] (Charles Chaplin, United Artists) (Čb. /// Produkce: Charles Chaplin /// Scénář: Charles Chaplin /// Kamera: Ira H. Morgan, Roland Totheroh /// Hudba: Charles Chaplin) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.06.2009)

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)

Chaplin si vždy dokázal vybrat vhodná témata s humánním poselstvím. Jeho MODERNÍ DOBA je jeden z filmových milníků. Možná jeho nejslavnější film. Nelidské zacházení s továrním zaměstnancem, kdy je na člověka pohlíženo jako na stroj a s tím spojený morální úpadek společnosti, je prvkem provázejícím lidstvo od průmyslové revoluce přes velkou hospodářskou krizi až po současnost. Když lidská pracovní síla nemá žádnou kapitální hodnotu, ztrácí člověk i svou lidskou hodnotu? To je trochu filosofická otázka a není se co divit, že Chaplina často obviňovali, že je komunista. Chaplin ale ve skutečnosti není žádný levicový revolucionář. Jeho filmy mají hlubší poselství, a kdo je sleduje pozorně, musí to vědět. Chaplinovy postavy jsou nositeli opravdových lidských hodnot. Nepodstatné uměle vytvořené hodnoty přezírají s komickým nadhledem. Poselství filmu mluví jasně. Naděje člověka umírá poslední. Film je tradičně obohacen romantickou linkou, spojenou se spřízněním lidských duší, v neklidném a nepřátelském světě. Chaplinovo taneční číslo se zpěvem je báječné. 88% (19.12.2011)

Poslední Chaplinův film, ve kterém ztělesňuje postavu tuláka. Všeobecně je za jeho první zvukový film považován Diktátor z roku 1940, nicméně už v tomto snímku se Chaplinova hlasu dočkáme. Film, ve kterém je celá řada geniálních gagů, nebyl zpočátku vůbec úspěšný. U publika propadl a uznání se mu dostálo až po nějaké době. (14.03.2007)

Moderná doba od Ch. Chaplina priniesla so sebou výživný kokteil humoru a zábavy, ale medzi riadkami i veľa nostalgie a smútku za všetkým tým starým a jednoduchším, nuž nemej ére a staromilskému prístupu tu definitívne odzvonilo. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na prekrásnu P. Goddard a hlavne na Chaplinovo spevácko-tanečné vystúpenie v závere filmu, ktoré mi v hlave vyhrávalo ešte riadne dlho. 85/100 (14.05.2016)