Moderná doba

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)

Přelomový film v celé Chaplinově filmografii znamená jeho definitivní loučení s němou érou a otevření dveří k té druhé, řekněme zralé. Hrůzy hospodářské krize třicátých let dnes, sedmdesát let poté, mohou působit krajně nepravděpodobně. Je však jisté, že tato krize, první paralelní krize modrých i bílých pracovních plášťů, znamenala mimořádný hodnotový i sociální otřes, který byl nadto zvětšován postupným prosazováním mechanického taylorismu i do mimoautomobilových a vněindustriálních odvětví (poslední srovnatelný otřes byl zaznamenán o 80-100 let dříve nástupem prvních moderních strojů). U nás asi nejlépe tyto skutečnosti vyjadřují dva filmy osvobozených: PUDR a BENZÍN a zejména SVĚT PATŘÍ NÁM. Mechanizace-zvěcnění a odcizení člověka, které s tím souviselo, nemohlo nevyvolat adekvátní rezistenci, živenou desetimilionovými zástupy nezaměstnaných a současně i stejuně vehementní protest lidské tvořivosti. Humor i satira, které se v MODERNÍ DOBĚ prolínají, nejsou tedy levné a anachronické, ale současně dobové i nadčasové (s určitým posunem se tato doba dnes může vrátit rychleji, než jsme s to si sami připustit). Toto dílo rovněž nesporně patří k absolutním životním vrcholům nejen Chaplinovým, ale i filmového umění vůbec. (01.03.2008)

V Moderní době se zračí neblahé sociální problémy tehdejší doby, které jsou zde zmírněny humorným nádechem, množstvím vtipných gagů a scének v podání legendárního Charlieho Chaplina. Ve výsledku sice Moderní doba není tak zábavná jako Cirkus, ale i tak jsem se hodně nasmál - hlavně ve scéně se zkoušením "krmícího stroje" v továrně. Zkrátka film, u kterého vtip spočívá v jiných partiích než u dnešních komedií, ale i tak stále dokáže pobavit. (05.06.2013)

Když jsem na tom byl, v rámci projektu 100 v kině, někde za půlkou jsem usnul a probudili mě až lidé odcházející z kina. Sváděl jsem to na únavu. Když jsem si to teď pouštěl doma, usnul jsem na takřka tom samém místě. Naštěstí jsem se probudil dříve. Takže to asi únavou nebylo. Faktem je, že by se mi celý film mnohem více líbil jako série samostatných jednotlivých scének, protože je nesporné, že než jednolitým dějem je slepencem jednotlivých scén, které na sebe zase až tak moc nenavazují. Mnohé ty scény jsou výborné, vždycky mě dostane hned úvodní prostřih na stádo ovcí a lidí vystupujících z podzemky. Robotická dřina u pásu, krmící stroj, jízda na kolečkových bruslích - naprosto výborné se sociálním kontextem. Jenže někde za půlkou jsou některé scény docela nudné a zbytečné (krmení předáka uvězněného ve stroji, některé části z vězení a dokud nezačne Chaplin zpívat, tak i restaurační). Nejradši bych zvlášť hodnotil jednotlivé úseky filmu než film jako celek, protože takhle mu musím dát pouhých 3,5* (08.03.2013)

Charles Chaplin a jeho hlboká studnica prešpikovaných nápadov, ani dlhý čas od nakrútenia filmu nedokáže nič ubrať na jeho sile. Chaplin bez chyby zvláda svoje postavenie vo filme po všetkých stránkach, výborné mu sekunduje ale i skrášľuje okolie tvárička Paulette Goddard. ║Rozpočet$1,5milionov║Tržby USA $163,245(za rok 2004)║Tržby Celosvetovo $443,000║ (05.12.2007)