Svetlá rámp

Zpočátku jsem měl trošičku strach, když jsem spatřil nezvykle vypadajícího Chaplina v pro něj podivné roli, ale to jsem ještě netušil, co se bude dít. Tohle je nekrásnější Chaplinův film, jaký jsem viděl. Ale myslím si, že nemůže tak moc zapůsobit na někoho, kdo nezná alespoň z poloviny předchozí Chaplinovu tvorbu. Pokud máte Chaplina pouze za tvůrce němých grotesek, tak se na tento film raději ani nedívejte. Pro mě je Chaplin jeden z největších géniů světa filmu. 10,5/10 (musel bych změnit všechna svá původní hodnocený, aby tento film mohl mít pouchých 10 :) ) (20.10.2007)

Po tom ako som pozeral nemé grotesky s typickým výzorom Charliho Chaplina, tak som mal problém z úvodu filmu ho aj spoznať. Calvero (Chaplin) vypúšťa počas filmu jednu múdrosť za druhov a osvedčil sa aj ako psychológ. Osobne, divadelné predstavenia ma vo filme nebavili a zbytočne natiahli film, a spravili z neho len priemer, ktorý netúžim vidieť znovu. (13.08.2018)

Teda já toho Chaplina bez mejkapu a zvednutýho obočí ani nepoznala! Situační humor v jeho podání nikdy nebyl mým šálkem čaje, ale klobouk dolů, jak zvládá dramatickou polohu. Claire Bloom na můj vkus podala trošku moc hyterický výkon, ale dobrý, tou dobo frčely buď hysterky, mebo femme fatale, takže co po ní člověk může chtít, že jo... Příběh je to krásnej a dojemnej, a to v pozitivním smyslu. Tohle by měl vidět každej milovník filmu, skvělá klasika! (20.10.2011)

Chaplina jsem první chvíli vůbec nepoznala. Jedná se spíše o drama, než o komedii. Je to jakési filmové rozloučení s Chaplinovou kariérou. Jistě pochopíte, že nejraději mám scénu s piáem a houslemi, však ten pianista je Buster Keaton. Jediný film, kde si tihle dva králové grotesky setkali na jednom plátně :) (03.01.2009)

Všestranností se v našich poměrech Chaplinovi snad mohl blížit E. F. Burian; tím ovšem ta podobnost končila. Nejosobnější Chaplinův film je současně zjevně jeho filmem nejzralejším a umělecky nejpřesvědčivějším. Sociální cítění, které vždy patřilo do jeho tvůrčího profilu, tu nabývá až důvěrně autobiografických rysů. Smutek plačícího, ale i bojujícího lidského osudu dotváří i hlavní ženská postava, skvěle zahraná Claire Bloomovou a souhlasím i s tím, že velký výkon tu také odvádí zestárlý "Frigo" Buster Keaton. Ocenit je nutné i mistrnou evokaci ještě téměř viktoriánských music hallů (u nás by tomu odpovídala raná tvorba Karla Hašlera), londýnského světa "malých" lidí i dokonalou výpravu bytových interiérů (byť v době natáčení stále byla tak trochu živou současností). Psychologicky přesvědčivá je také skutečná láska - ne vděčnost - mladé ženy k starému géniovi všedního života, který umí poradit všem s výjimkou své vlastní maličkosti. Komplimenty, které si zaslouží režie, scénář, hudba i choreografie tanečních čísel, vložených do filmu, jsou zbytečné. Jak víme, patří rovněž skvělému představiteli hlavní úlohy: Charlesu Charlie Chaplinovi. (15.07.2010)