Svetlá rámp

Chaplinovi sa podarilo zrejme to najdôležitejšie, čo počas natáčania tohto filmu zamýšľal: presvedčiť diváka o tom, aká je sláva vrtkavá a pominuteľná, ako umelca jeden deň milujú, druhý zatracujú, ako z oka vytryskne slza pri predstave, že žezlo preberá niekto iný a jeho osud je spečatený tápaním v alkohole, sebaľútosťou a duševným trýznením. Tento príbeh je neuveriteľne autentický, osobný a mňa oprávnene chytil za srdce. So starcom Calverom som súcitila, priala mu úspechy, večný potlesk a burácanie obecenstva, ktorý bude ešte silnieť a mohutnieť, keď sa opona nevyhnutne zastrie. (21.07.2010)

Tragikomický príbeh o citovom vzplanutí medzi starnúcim klaunom a mladou baletkou je komornou snímkou plnou nostalgie na dobu, v ktorej z filmových diel vyžarovala láska a spriaznenosť k remeslu, no v tomto prípade je celkové emocionálne vyznenie snímky zredukované minutážou, ktorú pán Chaplin citeľne prešvihol. 70% (11.10.2010)

Vždycky mě na Chaplinovi zaráželo, že z něj v jeho komediích ta grotesknost úplně nesálala, jakoby ji něco brzdilo, nějaká skrytá melancholie nebo tragika, kterou nedokáže přehrát ani sebelepší herec. Ve Světlech ramp se to potvrdilo, protože jeho filozofování, které tam přednáší, musí být vykoupeno obrovskou životní zkušeností, nejčastěji bolestí. V každém jeho filmu z toho byl kousek, ale tady je to uzavřené, kompletní bilancování moudrého muže. Zpověď smutného klauna. (14.01.2009)

Ve filmu Kontakt postava Jodie Foster říká něco ve smyslu, že by tam místo ní měl být básník a ne vědec, aby dokázal popsat, co vidí. Místo TonyhoCLiftona by tu měl sedět básník, aby popsal mé dojmy ze Světel ramp, protože já to nedokážu... Myslím, že každý významný umělec by se s kariérou měl rozloučit podobně. Chaplin prakticky zfilmoval zápisník svých životních mouder a co replika jeho postavy, to materiál na citát: "My home is the theater. - I thought you hated the theater. - I also hate the sight of blood, but it’s in my veins." /// "Don’t worry. Tonight you’ll make them look like amateurs. - That’s all any of us are: amateurs. We don’t live long enough to be anything else." /// " Time is best author. It always writes the perfect ending." Považuji za jednu z největších nespravedlností ve světě filmu, že drtivá většina lidí, co si myslí, že zná filmy, považuje člověka, kterého ve své době jeho filmové myšlenky uznával i Einstein nebo Gandhí, jenom za toho chlápka z němých grotesek s knírkem Hitlera, co divně chodil a vtipně padal. Neříkám, že jsem to taky tak nevnímal, ale nic nemůže být dál od pravdy. Dneska se do každého druhého filmu perou sluníčkově humanistické myšlenky, působící jako pěst na oko, přitom to Chaplin zvládal tak lehce a jednoduše. Co se týká nějakých tvůrčích výpovědí, tohle těžko hledá konkurenci a to si to ten šílenec opět sám zrežíroval, napsal, zhudebnil a zahrál hlavní roli. A scéna s Busterem Keatonem? Tohle enmá konkurenci ve Schwarzeneggerovi se Stallonem, Redfordovi s Newmanem, Stewartovi s Grantem, větší filmové osobnosti své doby se v jedné scéně nikdy nesešly. A samotný závěr ždímá emoce víc jak Madisonské mosty a to je sakra co říct. MInimálně bez Diktátora a Kida bych do toho asi nešel... pro všechny ostatní 10/10 (17.01.2016)

Teda já toho Chaplina bez mejkapu a zvednutýho obočí ani nepoznala! Situační humor v jeho podání nikdy nebyl mým šálkem čaje, ale klobouk dolů, jak zvládá dramatickou polohu. Claire Bloom na můj vkus podala trošku moc hyterický výkon, ale dobrý, tou dobo frčely buď hysterky, mebo femme fatale, takže co po ní člověk může chtít, že jo... Příběh je to krásnej a dojemnej, a to v pozitivním smyslu. Tohle by měl vidět každej milovník filmu, skvělá klasika! (20.10.2011)