Sanbiki no samurai

Není samuraj, jako samuraj. Spojováni stejnými ideály, závazky i filozofií svého poslání, žijí dost odlišné životy. Žebříček společenského postavení se ovšem rychle hroutí, dostaví-li se na scénu povinnost udržet si čisté svědomí, čest a hrdost spravedlivého člověka. Excelentně vyhrocená situace, měnící se každým okamžikem, je základem naprosto bezchybného vyprávění tohoto silného příběhu o životních prioritách a proměnách lidské povahy, které jsou možné kdykoli...ve starém Japonsku stejně jako dnes. (26.04.2016)

Chachá, to byl teda film podle mýho gusta (nebo aspoň jednoho z mých gust). Dost připomíná Yojimbo, Sandžuro nebo i Sedm samurajů, ale je svébytnej, skvělej, magnetickej. Dokonce bych řek´, že jeden z nejlepších samurajských filmů, tedy z těch, co jsem viděl. Správná porce tragiky, humoru, akce, napětí, fakt dobrý. Zajímavý jsou taky vztahy tří hlavních hrdinů se ženama. Každej má jednu milou a všichni víme, že samuraj a trvalej vztah, to nejde moc dohromady, že?! (18.08.2010)

Vcelku prostý, ale parádně zvládnutý příběh. Velkým plusem je mainstreamová délka, která žene děj neustále dopředu a film se díky tomu vyhýbá zbytečnému patosu. Zahráno skvěle, postavy sympatické, nejvíc potěší Mikijiro Hira a jeho vyčůraný samuraj. Příjemný i samotný závěr, který tady místo velmi tradičně polarizujících dobrých či vyloženě špatných filmových konců jde tak nějak středem. (17.10.2014)

Sanbiki no samurai je v mnoha aspektech jedinečným filmem. Prvním z nich je skutečnost, že lze jen stěží nalézt tvůrce, který by vytvořil svůj první filmový počin tak dobře, že je možné nazvat jej téměř dokonalým. Tím druhým je fakt, že navzdory své dokonalosti lze film nazvat v podstatě zapadlým, což se může člověku po shlédnutí filmu zdát jako zcela nepochopitelné. Goshův debut lze v jistém smyslu brát jako experimentální počin, a to hlavně pokud jde o práci s kamerou. Navíc, tento experiment se mu povedl na výbornou, a tak lze říci, že s kamerou téměř až kouzlí. Je zvláštní, že zde několik uživatelů tvrdí, že film připomíná Kurosawova Yojimba. Pokud bych měl zvolit film, kterému se Sanbiki no samurai podobá, byl by to nepochybně jiný, mnohem známější Kurosawův film - Sedm samurajů. Tomuto filmu se Goshovo dílo podobá nejen svým názvem (Sanbiki no samurai - Shichinin no samurai), ale i ústředním tématem. I to by ovšem bylo zcestné - film Sedm samurajů lze totiž chápat jako poctu samurajské etice a způsobu života. Sanbiki no samuraj se však k samurajům staví nikoliv typicky "kurasowovsky", ale spíše tak, jak to činí ve svých filmech jiný tvůrce, Masaki Kobayashi. Samurajové zde nejsou stavěni nad rolníky, o čemž svědčí i výkřik jedné z hlavních postav z konce filmu - že i rolníci jsou lidské bytosti, stejně jako samurajové, resp. konkrétní rozhovor mezi samuraji - kdy jeden tvrdí, že není špatné zabíjet rolníky, neboť jde o pouhou havěť, načež se mu dostane odpovědi, že i on sám je havěť, s tím rozdílem, že je havětí ozbrojenou. Hideo Gosha tak dokázal vytvořit dílo, které, ačkoliv jsou v něm zjevné známky mnoha vlivů, oplývá neskutečně silnou originalitou... (10.09.2011)

Člověk se často dočká překvapení, když to nejméně čeká. Gošova prvotina je totiž skvěle sebejistý film, který hravě strčil do kapsy slavnou Inagakiho trilogii o Mijamotovi Musašim, kterou jsem před několika dny zhlédnul a byl jsem z ní dost rozpačitý. Sanbiko no samurai mě dokázal strhnout daleko více a svou kvalitou krásně odhalil tuctovou podstatu Inagakiho adaptace. Hudba Tošiakiho Cušimy se vyrovná kompozicím Takemicovým a fantasticky dramatizuje deziluzivní příběh idealistického samuraje Šiby, který se rozhodne přidat na stranu hladovějících farmářů a jejich zoufalé vzpoury. Ne nepodobné Kurosawovu veledílu Sedm samurajů, ale hutnější a ve svém vyznění možná i pravdivější. (Jistou pouťovost a roztahanost Jódžimba navíc Goša překonává drsně realistickými pasážemi). (18.03.2008)