Alfréd Veľký

Od historického filmu neočekávám, že mi ukáže, jak to přesně bylo. Má navodit atmosféru a souvislosti. Ty jsou divákům buď známé nebo se je doví z filmu. A tady se to tak trochu láme. Ti informovanější (popřípadě kdo četli knižní předlohu, pokud nějaká je ...) bude s největší pravděpodobností zklamáni a vznášet připomínky. Naopak ti, co nejsou v obraze mohou být velmi spokojeni, ba přímo nadšeni. Nejsem anglofil, znám jenom to málo ze školy, co se mi nepodařilo zapomenout. Nejsem tedy v obraze ani pod obraz, ani kritická ani nadšená. Atmosféru film má, i příběh, jenom to prošlo tak nějak kolem mě. (23.04.2018)

Z vůle boží, z kutny do brnění. Vůdce křtěný, moudrostí posvěcený, pozvedni slovo a meč, ale drž jej pevně, neb jejich ostří rozpoutalo plno vášní. Cesta zemí stíhanou zlovůlí, zapřaženou do rozepří, krutých bouří. Surové stínání. Není zbytí, z bití k bytí. Znovu přiměj k nastolení míru a lásky, bez obětí. (17.07.2017)

Problémem tohoto druhu výpravných historických filmů je právě jejich snaha postihnout dobu, ke které se vztahují. Jméno velkého britského a evropského panovníka, filozofa na trůně, který na dlouhou dobu zastavil vikingský příval a vybudoval první historickou podobu moderní anglické státnosti, současně však i intelektuála, který dokázal prolomit unifomizující latinskořecký ráz komunikace a jako snad vůbec v dějinách moderní Evropy na konci tzv. temných století první tvořit v domácím jazyce, si takový přístup podle mého nejhlubšího přesvědčení zaslouží. Je na divákovi a jeho svobodném rozhodnutí, nakolik je či není ochoten na 2 hodiny filmu nastudovat potřebné údaje a souvislosti, bez jejichž osvojení se i dílo tak zdařilé mění v úmornou, nudou sžírající podívanou. Jinak ale společné evropské společné kořeny poznávat nelze, resp. jejich alternativou je úmorné odborné studium, vyžadující desítky a stovky hodin, fakticky násobky již zmíněného "filmového" času. Problémem tohoto druhu výoravných historických - a nejen historických - filmů je tedy míra naší ochoty a příipravenosti se vzdělávat či a rozvíjet anebo naopak stagnovat v sytě sebestředné, ale také dosti bahnité, jen zdánlivě idylické bezproblémovosti. (13.02.2011)

Další historicky válečný film, který má v názvu jméno panovníka, který dokázal sjednotit Anglii a jediný dostal přídomek Veliký. Celý film se táhne různorodě, na svoji dobu se od toho také nedá čekat nic jiného. Je to spíše hlavně ukecané než bojovné, ale i toho si divák užije hlavně na konci celého filmu. Po historické události to rozhodně stojí za pozornost. Zdá se to být jako velkolepý film, leč není tomu tak a ani být nemůže. Možná bych v dnešní době Alfréda Velikého kvalitou přirovnal k Juliu Caesarovi. Jenže narozdíl on od něj byl nízkorozpočtový film. Tenhle zase prakticky na efekty nedá a vše zachraňují kostými a velkolepé boje, které za pozornost na svojí dobu rozhodně stojí. --- Chceš se stát bohem, ale nejsi ani člověk (20.08.2007)

Alfréd Veľký – najväčší z pomedzi všetkých anglosaských panovníkov. Z histórie vieme, že panovníci, ktorí sa v mladosti venovali aj knihám a nielen zábavkám, šermovaniu a hýreniu, to často dotiahli až na prídomok Veľký. Nie je tomu inak ani v tomto prípade. Alfréd viedol tak napínavý a dobrodružný život, že človek ani neverí, že by to zvládol prežiť len jeden človek (pritom zomrel relatívne mladý a z toho veľa času strávil v knihách medzi mníchmi). Jeden z historických filmov, o ktorom by som dopredu nepovedal, že ma tak poteší. A to aj napriek pár historickým nezrovnalostiam, ktoré sa tu vyskytli, vlastne ani neviem prečo, napadá ma len jeden dôvod a síce, že autori potrebovali dej prispôsobiť pre čo najširšie publikum a príbeh Alfréda Veľkého urobiť ešte viac atraktívnym. Našťastie sú to len také maličkosti. V prvom rade sa Alfréd s Ealhswith Gainas oženil už pred r. 871 – tým rokom film začína – a síce v r. 868. Dokonca v tom čase mali už aj syna. Tiež jeho manželka nebola dcéra kráľa Mercie (je predpoklad, že bola jeho vnučka). Čisto teoreticky odhliadnuc od ostatných politických a mocenských dôvodov, by samotné povolanie kňaza nebolo pre manželstvo prekážkou, keďže ešte vtedy neexistoval celibát. Vo filme nie raz zaznelo, že sa Alfréd nemôže ženiť, pretože chce byť kňazom. Samozrejme reálne dôvody boli pritom niekde úplne inde, sex v tom nehral žiadnu úlohu. Kňaz nemohol byť kráľom, nie manželom. Ďalej, v r. 871 sa odohralo viac bitiek s dánskymi nájazdníkmi, nielen jedna, ktorá tu bola ukázaná (mimochodom veľmi pekne technicky zvládnutá), čiže dočasné prímerie neprišlo tak ľahko a hneď. V r. 878 sa naozaj odohrala bitka pri Edingtone, ktorá bola v mnohých smeroch rozhodujúca, ale nie až tak ako vyznelo zo snímku, z ktorého mi prišlo, že akože Dánov definitívne vyhnali z krajiny. Pritom s nimi uzavreli len mier, ktorý vydržal až do r. 885. Nasledujúci rok potom ešte Dáni utrpeli niekoľko porážok aby potom konečne prišlo na podpis dohody a rozdelenie sfér vplyvu a hraníc (vznik Danelaw). Aj napriek týmto pár nezrovnalostiam hodnotím film veľmi vysoko, na svoju dobu je veľmi dobre výpravne zvládnutý, bitky majú napätie (dokonca sa držia aj dobovej taktiky, použitie antickej formácie...) a ako Alfréda si neviem predstaviť nikoho vhodnejšieho ako D. Hemmingsa. Mimochodom aj M. York zvládol svoju úlohu arogantného dánskeho vládcu mimoriadne presvedčivo, jedna z mála jeho negatívnych úloh a zároveň asi aj najlepšia. Na záver len toľko, porovnanie tohto filmu so Statočným srdcom je úplný nezmysel - iná filmová i historická doba, iná téma, iné filmové postupy, iný režisérsky prístup, iná pointa, iný význam.... U mňa veľká spokojnosť. 85/100 (02.12.2015)