Vyloženě rodinná historie

"Píše se cerel, nebo celer?" - "Celer, proč?" -"No vokopávala jsem celer, celý půl dne, já mám svědomí čistý, já bych se knihy nikdáž nedotkla." - "No tak to tam napiš." - "No." Vtipně mrazivá metafora na úrovní krátkometrážního Nezvaného hosta. Skvěle napsáno i zahráno, ale mohlo to být o trochu kratší. (27.11.2011)

Další ze zapomenutých trezorových filmů. Naprosto zřejmé podobenství minulého režimu na pozadí života jedné domácnosti, ve které jednotliví její členové představují typické modely chování lidí ve společnosti. Máme zde naivního starého dědu jakožto zastánce starých mravních hodnot, který je však příliš slabý a důvěřivý a naopak zprvu nebojácnou Evu, která se stane obětí vykonstruovaného procesu. Zatímco jeden manželský pár mění neustále svůj postoj podle toho jak jim je, nebo není "domácí režim" nakloněn, tak doposavad podceňovaný Venda získává pocit potřebnosti a stává se ochotným přisluhovačem dvojice bratrů, kteří drží klíč ke společným prostředkům. Zatímco jeden z nich představuje represivní a surovou složku režimu, ten druhý chytře získává vliv v rodině politikou cukru a biče. Ano dochází k novým volbám ale nový "náčelník rodiny" pouze zapadne do předem vytvořeného schématu a nic se v podstatě nezmění. Film samotný je pak přehlídkou hereckých hvězd a věty jako "honem řekni něco loajálního" jsou aktuální i dnes. Dovolil bych si proto vyslovit myšlenku, že snímek samotný by se dnes měl vysílat ani ne tak jako kritika bývalého režimu, ale především jako upozornění na skutečnost, že každý politický režim (i ten současný) je tvořen lidmi .....a jak vidíme z historie......lidi se nemění a stále přijímají své role ve společnosti tak jako členové naší filmové rodiny. (22.07.2013)

Hodně trpká tragikomedie z roku 1969, která šla po natočení okamžitě do trezoru. Působivá alegorie na totalitní režim transformovaná do rodinného prostředí. Výborné herecké výkony všech zúčastněných (bohužel většina z nich už není mezi námi) a přitom hodně trpké "odhalení" českého národa v době totalitní a nevím, jak se to scénáristovi a režisérovi podařilo "uhodnout", ale dokonce i v následující době posttotalitní. Až z toho člověku mrazí ... Vzhledem k tomu, že tento TV film je stále bohužel víceméně "neznámý", tak mi připadá, jestli on v tom trezoru není "dočasně furt" anebo jestli opravdu většina národa raději sleduje "díla" úplně jiného druhu (Kameňáky, Babovřesky, nekonečné seriály a reality show, "pseudo-celebrity" nebo co zrovna zase podle Blesku kdo komu udělal) ... Ona ta faktická poznámka z konce tohoto TV filmu "Když se nám to tak dlouho líbilo, tak to přece nemohlo být tak špatné !" rezonuje hodně silně a o to více z toho musí diváka docela mrazit nebo se mu dělat "hodně šoufl" ... (20.09.2017)

O společenském podobenství inscenace je toho zde napsáno již dost, na mne rozhodně nejvíce zapůsobil Petr Haničinec a postava Evy (Slávka Budínová), která hrdě a s nadhledem hájí svou pravdu, aby druhý den zcela zlomená a zraněná zpívala s davem oslavnou píseň života. Nicméně, měl-li snímek premiéru až v roce 1990 a po sedmadvaceti letech má zde něco málo přes tři sta hodnocení, můžeme si tyto úvahy o dobrovolném pokrytectví i falši v kruhu těch nejbližších a také o zlu v podobě vlády člověka nad člověkem, ať už pomocí násilí či vydírání, nechat na dlouhé zimní večery. V každém případě inscenace zaručuje velmi nadprůměrnou podívanou, skvěle kombinující humor i psychologické drámo, jenž nadchne nejen milovníky československé kinematografie. (01.09.2017)

Zpočátku trochu nepřehledný mumraj, z něhož se postupně vytváří působivá satira na deformace socialismu, jež nachází odraz v samotném složení rodiny, v níž ideologii nahrazuje vláda nad společnou kasičkou. Štiplavý humor a skvostné obsazení nakonec vytváří dobře fungující celek, i když ona metafora nemusela být tak přímo aplikovaná, například scény nápadně připomínající inscenované procesy jsou až moc křiklavé až senzacechtivé. (09.08.2011)