Proces s vrahy Martynové

Na konci filmu schází, že po propuštění z basy hlavní protagonista emigroval do USA, vrátil se před 1968, dožadoval nového procesu. Po vstupu přátelských armád a potlačení Dubčekovského snílkovstí zase zmizel v USA, kde i zemřel. Další dva odsouzení zemřeli mladí, jeden údajně na tyfus, druhý neznámo kde, za druhé světové války. (11.07.2011)

Ondřej Pavelka v roli cynického údajného hlavního padoucha prostě nemá chybu. Jinak ovšem rozsudek ani závěrečné resumé neodpovídají skutečnosti (stejně jako mylný komentář jednoho zdejšího kolegy). Skutečný Jan Klepetář byl z vězení propuštěn v roce 1937, pracoval jako redaktor a příležitostný novinář až do roku 1949, kdy se vystěhoval do Švédska a později do USA. V sedmdesátých letech znormalizované Československo několikrát navštívil (některé zdroje hovoří i o návratu jako takovém) a snažil se prokázat svoji nevinu v případu Vörösmartyová. Zemřel v Praze 10. 8. 1978. (16.07.2007)

Po prvním díle prozetím za 4*. ///Druhý díl taktéž dobrý ///Výborný televizní film s dosti zajímavým námětem, režiie spíše průměrná, to je ovšem vynahrazeno kvalitním scénářem a velice dobrými hereckými výkony, Ondřej Pavelka výborný, dále pak skvělý především Vladislav Beneš a v menší roli Luděk Munzar, ostatní herci samozřejmě také dobří. (25.03.2010)

Před více než pětaosmdesáti lety, od února do června 1928, plnily stránky novin a časopisů senzační zprávy o velkém soudním procesu. Bylo to cosi mimořádného: před soudem stáli tři novináři, obžalovaní z vraždy. Něco takového se nevidí každý den. Vlastně je záhadou, že se proces za celá léta stal námětem jen pro tuto dvoudílnou televizní inscenaci, která ovšem takřka bezezbytku nutí diváka přemýšlet, jak to asi bylo doopravdy. Vinen? Nevinen? Ta otázka musí trápit každého, kdo se zamýšlí nad osudem jednoho z aktérů případu, spisovatele a lékaře MUDr. Jana Klepetáře (1902 – 1978). Noviny denně přinášely informace ze soudní síně – a celý proces se stal nejen prostorem pro vyřízení hrdelní pře, ale jeho prostřednictvím si starší generace vyřizovaly účty s tou "zkaženou" mladou poválečnou generací, která o sobě tvrdila, že s ní přichází nový lepší svět. Začalo se jí říkat klepetářovská generace. Sám Klepetář vyšel z vězení v roce 1937. Nechal si úředně změnit jméno, pracoval jako redaktor v nakladatelství, po roce 1949 odešel do exilu a v sedmdesátých letech se do normalizovaného Československa vrátil, hnán jedinou myšlenkou: obnovit proces, aby dokázal svoji nevinu. Televizní rekonstrukce jednoho z nejsledovanějších a nejkontroverznějších soudních sporů v historii československého trestního práva se opírá především o kvalitní dobovou atmosféru, včetně věrohodných kostýmů a dekorací. Zdařilý námět, scénář i režii potom provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Munzar, Lukavský, Brzobohatý, Vinklář, Abrhám, Prachař), ale i těch mladých a nejmladších (Pavelka, Heřmánek, Vladislav Beneš, Hartl, Salzmannová a také Iva Hüttnerová). Vražda zámožné Margit Vörösmartyové, jak se oběť ve skutečnosti jmenovala, nebyla nikdy objasněna a její případ dodnes vyvolává celou škálu pochybností a rozporů. Přesto padl na konci soudního procesu verdikt, který obviněné uznal vinnými v plném rozsahu. (01.05.2016)

Moc nerozumím lidem, kteří píší o skvělém výkonu Ondřeje Pavelky, mne místy tahá za uši a zdá se mi slabší stránkou celé inscenace, ve většině scén s dobrými herci, jako jsou Hartl, Brzobohatý (jeden z báječných výkonů), a další je to zvláště citelné. Ovšem V. Beneš je snad ještě horší, doporučuji každému si srovnat jak pan Abrhám zahraje tu radost psychopata že je mu věnována pozornost minimální mimikou, ale s obrovskou silou a jak musí pan Beneš neustále kroutit očima a "ksichtit se", nejen když dělá legraci ale i při čtení rozsudku. JInak je pochopitelně Klepetář a vražda Vorosmartyové velmi zajímavé téma, zde zpracované komorně, úsporně a řekl bych sice Kolihovsky trochu studeně, ale pěkně vygradovaně. (01.08.2013)