Obsahy(1)
Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: "Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost." Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (282)
Hra je ze školního prostředí a o to víc jsem se na ni těšil. Dočkal jsem se se sice jako vždy nadprůměru, ale s velkou lítostí musím konstatovat, že tohle je 2. nejslabší hra, kterou jsem od Cimrmanů viděl. Ano, i já si myslím, že seminář byl lepší, než samotná hra (a to by tak asi být nemělo). Srdce mi to trhá, ale musím být spravedlivý a hodnotit pouze 4* :-(. ()
Sám jsem učitel...takže vím dobře, o čem se tady mluví... Ladislav Smoljak (ještě bez autorské kooperace se Zdeňkem Svěrákem) napsal hru o absurditách výchovného systému založeném na deprimující byrokracii, paradoxní subordinaci přežívající do dnešních časů ještě z dob c & k monarchie (moc se toho od té doby ve školství nezměnilo), devótnosti podřízených, bezzubých pedagogických metodách (střídavé vyhrožování a slibování), které jsou postupem doby čím dál více aktuálnější... Vyšetřování ztráty třídní knihy je vlastně absurdním divadelním kusem, jelikož absurdní divadlo bylo v době napsání hry hodně v kurzu, navíc sám Smoljak měl hodně blízko ke kruhům okolo Václava Havla, který je v našem prostředí etalonem této dramatické odnože - jeden ze členů Divadla Járy Cimrmana Marek Šimon sám dokonce Chartu 77 podepsal, čímž oba světy personálně propojil... Je to nepřímý důkaz toho, že Divadlo Járy Cimrmana nabylo jen nadčasovým fenoménem českého dramatického dění 2. poloviny 20. století, ale že bylo i pevně propojeno s místem a dobou svého vzniku, třeba už jen tím, že jde o typické divadlo malé formy (stojící v opozici proti klasickým kamenným divadlům), kterážto jsou příznačná pro toto období... ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
Z audio verze jsem byla naprosto nadšená a fakt jsem byla smíchy v křeči. DVD už mě trošku zklamalo, ale vůbec to neubírá na hodnocení, protože dát Vyšetřování ztráty třídní knihy jen pouhé 4*, to bych si v životě neodpustila. Už jen proto, že sama se možná budu řadit mezi pedagogy a "profesionalita" třídního učitele a pana ředitele mě prostě dostaly do kolen. "Vždyť je to tady samý debil, blbeček, debil, blbeček. Jen poslední lavice je výjimka tam sedí 2 blbečci vedle sebe." Jednoduše geniální. ---> vždy, když přijde někdo u nás do sborovny se slovy "Neviděli jste třídní knihu osmáků?", mám na jazyku větu "Ale vždyť my ji, chlapci, hledáme již sedmým rokem.":-) ()
Pokud jde o Cimrmanovské semináře obecně, jsem jimi, snad s výjimkou Posla z Liptákova, poněkud znuděný. Zde chválím teorii pravdy a omylu plus způsob lekání žactva, zbytek spíš průměr. Pokud jde o hru, pak, ačkoliv oceňuji onu nadčasovou satyru resortu školství, na rozdíl od většiny hodnotitelů si mě tento opus získal zcela jinou okolností, a sice komediálním mistrovstvím Miloně Čepelky. Díky němu je Třídní kniha mezi ostatními cimrmanovskými hrami naprosto ojedinělými počinem. To, co tam na závěr předvede je naprosto nečekaná bizarní úchylárna, která nemá obdoby ani v rámci tohoto ujetého divadelního spolku. Pokud jde o mimiku, je Čepelka v rámci souboru jednoznačná jednička. 70% ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (12)
- Hrací skříň, kterou má Inspektor (Jaroslav Weigel), byla vytvořena na tělo Oldřich Ungerovi, který hrál roli Inspektora a byl dost silný na to, aby ji unesl. Když ho Jaroslav Weigel začal alternovat, měl dlouho problém hrací skříň unést. (mnaucz)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama