Posel z Liptákova

Hodně nevyvážená podívaná. První seminář zábavný, ale slabší. Hra Posel světla bída. Druhá část je ale to nejlepší z Cimrmanů. Seminář o ptakopyskovi masakr a hra se smrtkou taky parádní. V tomhle záznamu se objevuje Smoljak, mám však raději alternaci pana Svěráka, kterou jsem měl možnost vidět i živě [19.2.2024 v Blatné]. (20.02.2024)

Je to jiná hra než ty ostatní. Nemá tolik hlášek a gagů typických pro Cimrmany a samotné hry jsou spíše smutným obrazem budoucnosti. Právě díky jedinečnosti bych tuhle hru zařadil mezi ty nejlepší počiny Divadla Járy Cimrmana. Nedoporučuji začínat Cimrmany touhle hrou, naopak nechat si ji jako krásnou tečku na závěr (i přes to, že poslední hrou je České nebe). A tak tedy "Na shledanou" Cimrmani... (22.12.2013)

Trochu netradiční kompozice a pro mě i trochu slabší příběhy, které jsou výjimečně dva. Nejspíš to vidím tak, že to bylo asi na škodu, protože semináře pak zabírají možná až moc času. Scénáře nejsou takové, že bych se jim smála nahlas, ale opravdu postačí. Je to ale jedna z her, kterou bych už nemusela vidět znova. (22.06.2017)

Pro mě Posel z Liptákova nepatří mezi to nejlepší, co nám Cimrman odkázal, úvodní seminář je sice skvělý, poté ale následují poměrně nevyrovnané pasáže, díky kterým mi občas přišlo, že by o trošku kratší stopáž určitě neuškodila. Povedených vtípků tu bylo však nepočítaně a svérázný humor také nezklame, takže s přimhouřením oka 4*. A pokud jsme u těch hlášek, tak u mě rozhodně vede: "TAK SE TOHO CHEMIKA PŘECE JEN DOČKAL.." ;) (24.01.2014)

Tuto dvojhru bych označil za nejintelektuálnější výsledek české cimrmanologie. Výborný první seminář s expedičním tématem je to "nejvědečtější", co se nám z výzkumu historie Járy Cimrmana dostalo. Antropologická zpráva o obyvatelích dalekých končin za Labem, fyzikální výzkumné metody (radioaktivní uhlík) i průzkum historických záznamů je podán s takovým vtipem, že jde pomalu o jednu z nejlepších přednášek, jaké jsem kdy slyšel. Následující hra Posel z budoucnosti není z mých nejoblíbenějších, ale v jistém venkovsko-intelektuálním smyslu je docela vtipnou. Druhý seminář již není tak dobrý jako první, z řady však vystupuje výborný rozhovor s odvážnou úřednickou myší, která je potomkem slavného génia. Druhá hra Vizionář je jedna z nejlepších her Divadla Járy Cimrmana. Výborná postava smrtky, nádherné narážky na budoucí neklidné století a výborná postava uhlobarona. Uhlobaron. No, to musí bejt zajímavý povolání. - Mě to baví. Jako by již pomalu pánové Smoljak se Svěrákem předznamenávali nejlepší cimrmanovské období spojené se hrami Dobytí severního pólu, Blaník a Záskok. Propánakrále! To jsem se zase zakecal. To je nadělení! Teď už mi vás nevemou! Tak akorát toho cikána s tím nožem v zádech, to je násilná smrt, to mi vemou, ale vás Hlavso... vás už ne. Vás až tak... za dva roky. Ale to už nebudu já. (...) jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako já. Ten se nezakecá... Tak na shledanou!... ...na shledanou... Mrazivě vtipný závěr, který se hodí považovat i za Smoljakův epitaf. (24.02.2011)