Epizódy(9)
-
Dobytí kóty 78 (E01)
-
Loď vyplouvá (E02)
-
Archa Noemova (E03)
-
Jízdenka do Bagdádu (E04)
-
Radostné zlézání katedrály (E05)
-
Holka do deště (E06)
-
Chybujícím neodpouštěti (E07)
-
Obtíže sicilské obrany (E08)
-
Domov jménem Praha (E09)
Obsahy(1)
Zatím co se v seriálu Oldřicha Daňka a Jana Otčenáška "Byl jednou jeden dům" diváci seznámili s osudy lidiček žijících v domě špeditéra Nerudného na sklonku třicátých let, zavede nás další devítidílný seriál stejných autorů do doby podstatně novější. Jak už říká název seriálu, hrdiny příběhů budou lidé, kteří našli domov v jednom ze sídlištních bloků. Tomuto nenápadnému a na pohled nezajímavému místu se říká Sojčí vrch. Zpočátku se tu budoucí nájemníci potkávají při obhlídkách vytouženého domova to ještě nevědí, že jednou spolu budou bydlet. Přicházejí sem s různými pocity:mladý dělník Krejza a jeho žena Jarka sem chodí snít o vlastním bytě, Zdena Pilichová, takto pedikérka, už na holém prostranství vidí nejen dům, ale i vzorné středisko služeb, stavbyvedoucí Panc tu na sídlišti pracuje a dům staví i pro sebe ale například důchodce Petrbok se vší mocí vzpírá opustit půvabnou Kampu a se svou ženou sem přijde jen z donucení. Tato část končí v předvečer všeobecného stěhování. Dům číslo 78, zatím bez dějin a bez paměti, čeká už netrpělivě na lidi, kteří zítra začnou psát jeho historii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (83)
Trošku jsem to přecenil...tenhle seriál potvrzuje mou teorii, že v těch "trezorech" ČT, plných socialistických seriálů, není už v podstatě nic, nad čím by srdce divákovo nějak zvlášť plesalo. Na to, že je to v podstatě jen "serioš vo baráku" je to takové celé přitrouble heroické (viz prology Václava Vosky.) Samozřejmě je to také dílo o lidech, co v té králíkárně bydlej, ale jejich osudy mě nedokázaly dostatečně zaujmout - ovšem kromě hereckého výkonu Josefa Somra, s jeho postavou už by to bylo horší... ()
Československý normalizační seriál, v němž účinkuje skutečně spousta hereckých legend, jež hrají obyvatele jednoho panelového domu. Seriál se vyznačuje neobvykle dlouhými díly a také zbytečně nataženými dialogy, jež jsou však často banální či dokonce hloupé. V každém dílu se vyskytuje hlavní postava, jejímž starostem je věnováno nejvíce prostoru, avšak na obrazovce získávají dostatek příležitost i ostatní obyvatelé domu. Za nejpovedenější seriálovou postavu bych označil zřejmě cholerického pedanta a šachistu pana Klimta v podání J. Somra. Naopak tentokrát nepřirozenou dvojici nepříliš bystrý frajírek Hanzlík a komisní upjatá Kolářová a také manžele Krejzovy Postránecký/Maciuchová řadím na opačný konec žebříčku. Výraznou roli dostal E. Cupák coby spisovatel v podnájmu u přátel, přičemž Silvestrovský díl a jeho opileckou hádku s A. Vránovou hodnotím jako velmi působivou. Poučné bylo sledovat znalce divadelních her metaře Pilicha (V. Menšíka) v televizním soutěžním pořadu. Co se týče normalizační agitace, byla omezena na nejnižší míru, bohužel však seriál postrádá lepší scénář. ()
9/9 Není to úplně ono, tento román pro televizní obrazovku. Zadání znělo jasně, ale pokud budeme srovnávat například s jiným panelovým seriálem Heřmánci a nikoli s předchozím opusem Byl jednou jeden dům, můžeme dojít ke smířlivějšímu hodnocení. Příběh jednoho roku v čerstvě postaveném panelovém sídlišti logicky bude vždycky víc připomínat Panelstory, než cokoli jiného, ale zatímco příběhy obyčejných lidí za okupace jsou součástí naší historie, malé životy na sídlištích pořád pokračují. A v tom je (bohužel) cosi nadčasového, žádné umění, žádný přesah, ale poskládané mikropříběhy z jednoho vchodu. Dokonce propletené tak, že ten dělá na stavbě, ten uklízí chodníky, další pingluje v místní knajpě a její sousedka vám naproti udělá frizúru. A všichni společně chodí pro vodu ve sněhu, když se prokopne potrubí, v létě odjíždějí na povinné dovolené a společně vítají nové občánky. Někteří i pro takový seriál sehráli vcelku zajímavé etudy, jiní šli hluboko pod svůj průměr. Ale například z hlediska pestrosti profesí je to vcelku zábavný mišmaš. Pro dospělé je tu sexy trojúhelník Adamíra-Šulcová-Munzar, pro teeny je tu jiný milostný příběh Kolářová-Hanzlík-Kořínková, pak několik hlubokých lidských příběhů, samozřejmě česko-slovenské přátelství, protože na každém pražském sídlišti mají všichni Slováci otevřené dveře. Hodně mimo je příběh cikánských recidivistů (samozřejmě Lackovič-Skořepová), problematické je obsazení mini roliček bývalými stary z doby před rokem 1945 (Dohnal, Gollová, Hajská, Schránil) a minimálně prapodivné jsou pohledy do zákulisí televize (soutěž Deset stupňů ke zlaté) a filmu, nicméně určitá dobová výpověď v tom je. A není ani tolik důležité, jestli více přehrává unavené manželství Vránová nebo Cupák a zda nakonec dojde svého štěstí příšerná sekretářka Devátá. Trocha kýče, trocha civilsmu, povinně pozitivní a mravní vyznění a je to. Aspoň člověk není tolik líto, že opravdu všichni v Nerudovce bydlet nemůžeme. ()
To je takovej hnůj, že nemám slov. Všichni obyvatelé domu v ulici Brixi mají IQ asi 8 letých chlapců. Dialogy jsou děsivé. Jediné normální dialogy tam vede Pepa Somr s hnusnou dcerou Kolářovou a Martin Růžek s manželkou. Jinak je to taková debilita, že mě z toho chytla zimnice. Scénář je tak děsivý, že může konkurovat jen Ordinaci v růžové zahradě. Prostě hrůza!!!! ()
Nevím z jakého důvodu při konečných titulcích auta jezdí vlevo a pozpátku ??? Velice zdlouhavé a vleklé řešení operace očí, včetně TV soutěže, celkem nuda. Bylo by větším přínosem konečně vytáhnout z trezoru poslední přetočený díl ze seriálu "Byl jednou jeden dům - Barikáda ve vedlejší ulici" a předložit ho divákům. Když je už zde tak zvaná "demokracie", tak proč opět je zde ta cenzůra ??? ()
Galéria (24)
Fotka © Česká televize / Zdeněk Dukát, Karel Šebík
Zaujímavosti (48)
- Slávek (Jaromír Hanzlík) mluví o básni „Maminko, ty mě nechceš?“ Tu naspal básník Karel Kapoun jako memento pro matky, které se chystají jít na přerušení těhotenství. (sator)
- Pilichová (Jana Hlaváčová) se ptá manžela (Vladimír Menšík): „Proč sis nevzal ten teplej lajbl pod to, bude k ránu chladnějc.“ Lajbl je krátký kabátek (vesta) z černého sukna nebo sametu. Rukávy jsou vysoko nabrané nad ramena a směrem k zápěstí se zužují. Kolem kulatého výstřihu je límec vybíhající vzadu do špice. Celý lajblík je lemovaný červeným sukénkem. Takovýto lajblík býval součástí dámského i pánského kroje v 19. století. V dnešní době ženský noční kabátek bývá nazýván též lajblík právě díky střihové podobě s lajblíkem z 19. století... (sator)
Reklama