Dnes v jednom domě

Trošku jsem to přecenil...tenhle seriál potvrzuje mou teorii, že v těch "trezorech" ČT, plných socialistických seriálů, není už v podstatě nic, nad čím by srdce divákovo nějak zvlášť plesalo. Na to, že je to v podstatě jen "serioš vo baráku" je to takové celé přitrouble heroické (viz prology Václava Vosky.) Samozřejmě je to také dílo o lidech, co v té králíkárně bydlej, ale jejich osudy mě nedokázaly dostatečně zaujmout - ovšem kromě hereckého výkonu Josefa Somra, s jeho postavou už by to bylo horší... (26.11.2003)

V seriálu hraje rekordní množství špičkových herců a obsahuje zajímavé seriálové příběhy a herecké výkony, jeho problémem však je, že má každý z dílů kolem 80 minut, z nichž je hodně minut těžko koukatelných - dialogy dvou osob přehnaně dlouhé (klidně 10 minut!), občas moc blbé (Maciuchová-Postránecký), občas moc socialistické. KDYBY SE ALE NAŠEL VÝBORNÝ STŘIHAČ A Z 9X80 MINUT SERIÁL CITLIVĚ SESTŘÍHAL NA 9X45 MINUT (zkrátil některé dialogy a některé úplně vyhodil, včetně socialistických vsuvek), tak má seriál hodnocení místo 50% bez problémů 75% a pravidelné uvádění v televizi. Seriál má skvělé obsazení a výborné momenty, k dosažení kvality a divácké obliby by tak stačilo promyšleně vystříhat cca 9x35 minut, pak bych klidně dal i 5 hvězdiček, teď je z každého dílu cca 45 minut na 4,5 hvězdičky a cca 35 minut na 2 hvězdičky. Zkrátka dobrý režisér, dobrý scenárista, skvělí herci a extrémně mizerný střihač, radikální sestříhání by neskutečně zvýšilo kvalitu. (02.01.2023)

Při sledování tohoto seriálu se nabízí srovnání se současným seriálem Ulice, protože řada ulic je u nás právem nazývána panelák naležato. A v procentuálním diváckém hodnocení 48 : 23 to pro starý seriál nevypadá vůbec špatně. Soužití různých rodin v jednom domě či ulici bylo tehdy takové, jaká byla doba. Těžko by se v tehdejších podmínkách natáčel seriál typu Dallas, nebo jiný o životě celebrit, protože žádné nebyly. Hraje zde řada kvalitních herců a to i v malých rolích. Z druhé strany je pravda, že jejich příběhy jsou pro dnešní diváky příliš obyčejné, všední, málo dramatické a mnohdy těžko pochopitelné. Kdo tu dobu prožil, tak ví, že to žádný Dallas nebyl. Zato má jen 9 dílů, proto je před nekonečným seriálem Ulice ve výhodě, že pamětnického diváka jako jsem já, nestačí unudit. (05.07.2013)

9/9 Není to úplně ono, tento román pro televizní obrazovku. Zadání znělo jasně, ale pokud budeme srovnávat například s jiným panelovým seriálem Heřmánci a nikoli s předchozím opusem Byl jednou jeden dům, můžeme dojít ke smířlivějšímu hodnocení. Příběh jednoho roku v čerstvě postaveném panelovém sídlišti logicky bude vždycky víc připomínat Panelstory, než cokoli jiného, ale zatímco příběhy obyčejných lidí za okupace jsou součástí naší historie, malé životy na sídlištích pořád pokračují. A v tom je (bohužel) cosi nadčasového, žádné umění, žádný přesah, ale poskládané mikropříběhy z jednoho vchodu. Dokonce propletené tak, že ten dělá na stavbě, ten uklízí chodníky, další pingluje v místní knajpě a její sousedka vám naproti udělá frizúru. A všichni společně chodí pro vodu ve sněhu, když se prokopne potrubí, v létě odjíždějí na povinné dovolené a společně vítají nové občánky. Někteří i pro takový seriál sehráli vcelku zajímavé etudy, jiní šli hluboko pod svůj průměr. Ale například z hlediska pestrosti profesí je to vcelku zábavný mišmaš. Pro dospělé je tu sexy trojúhelník Adamíra-Šulcová-Munzar, pro teeny je tu jiný milostný příběh Kolářová-Hanzlík-Kořínková, pak několik hlubokých lidských příběhů, samozřejmě česko-slovenské přátelství, protože na každém pražském sídlišti mají všichni Slováci otevřené dveře. Hodně mimo je příběh cikánských recidivistů (samozřejmě Lackovič-Skořepová), problematické je obsazení mini roliček bývalými stary z doby před rokem 1945 (Dohnal, Gollová, Hajská, Schránil) a minimálně prapodivné jsou pohledy do zákulisí televize (soutěž Deset stupňů ke zlaté) a filmu, nicméně určitá dobová výpověď v tom je. A není ani tolik důležité, jestli více přehrává unavené manželství Vránová nebo Cupák a zda nakonec dojde svého štěstí příšerná sekretářka Devátá. Trocha kýče, trocha civilsmu, povinně pozitivní a mravní vyznění a je to. Aspoň člověk není tolik líto, že opravdu všichni v Nerudovce bydlet nemůžeme. (24.04.2023)

Československý normalizační seriál, v němž účinkuje skutečně spousta hereckých legend, jež hrají obyvatele jednoho panelového domu. Seriál se vyznačuje neobvykle dlouhými díly a také zbytečně nataženými dialogy, jež jsou však často banální či dokonce hloupé. V každém dílu se vyskytuje hlavní postava, jejímž starostem je věnováno nejvíce prostoru, avšak na obrazovce získávají dostatek příležitost i ostatní obyvatelé domu. Za nejpovedenější seriálovou postavu bych označil zřejmě cholerického pedanta a šachistu pana Klimta v podání J. Somra. Naopak tentokrát nepřirozenou dvojici nepříliš bystrý frajírek Hanzlík a komisní upjatá Kolářová a také manžele Krejzovy Postránecký/Maciuchová řadím na opačný konec žebříčku. Výraznou roli dostal E. Cupák coby spisovatel v podnájmu u přátel, přičemž Silvestrovský díl a jeho opileckou hádku s A. Vránovou hodnotím jako velmi působivou. Poučné bylo sledovat znalce divadelních her metaře Pilicha (V. Menšíka) v televizním soutěžním pořadu. Co se týče normalizační agitace, byla omezena na nejnižší míru, bohužel však seriál postrádá lepší scénář. (12.08.2013)