Odpískáno

This bloody government has systematically destroyed (...) not just our industry. Our communities, our homes, our lives. All in the name of progress and for a few lousy bob. Scénárista a režisér Mark Herman na rozdíl od jiných ví, že politický film musí být především zábavný a ideálně i s dobrou hudbou. Přestože se zápletka točí okolo trudných témat a horníci přicházejí nejen o zaměstnání, většinou nepřicházejí o humor - výměna názorů na to, zda mohou ženy společně se svými muži 'močit proti větru' je komediální zlato. Pokud jde o druhý bod, dechovka z šachty v Grimley sice nehraje Town Called Malice, v ozvěnách cihlových čtvrtí Youshire nejsou punkovým The Jam z Billyho Elliota co do groove nic dlužní. (Snad jen trochu.) (07.10.2023)

Opravdu smutný příběh citlivě vyvážený exhibicemi hornického dechového orchestru. Zpočátku to byla nuda, ale pak se to rozjelo. To hromadné propouštění je paralelou na naši současnou situaci. V jednotě je síla, hornické chlapy držel při sobě už jenom ten orchestr, i když někteří z nich mu chtěli dát vale, nakonec všichni v plném počtu brali své členství jako poslání. Jeden člen, stávkokaz, jak se ukázalo později, byl hodně na dně. Jeho hořkost a ztráta rodiny ho dohnala k pokusu o sebevraždu v tragikomickém převleku klauna na půdě uhelných dolů. Bylo to tak kruté volání o pomoc. Ta ženská postava, co přišla mezi chlapy, tam ani nemusela být, byť si krutě zahrála s kartami všech hudebníků. Ale to by Ewan McGregor byl zase na ocet:)) (28.01.2009)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)

Tématicky shodné s úspěšnějšími mladšími bratříčky Do naha a Billy Elliot. Pravdou je, že tento snímek není tak zábavný jako Do naha a nemá ani tak rafinovaný scénář jako Billy Elliot, nicméně jde stále o nadprůměrnou britskou filmařinu. Je to film mnohem víc přímočařejší a politicky z levicových pozic angažovanější, v řadě scén vyloženě proklamativní a emocionálně vykalkulovaný, nicméně natočený podle skutečných událostí, kdy desetitisíce zaměstnanců přicházely v 80. letech o zaměstnání a jejich dosavadní život se nenávratně zhroutil. Existuje obrovské množství filmů, které se snaží s divákem emočně manipulovat ve prospěch mnohem banálnějšího sdělení. Celkový dojem: 70 %. (31.01.2009)

V životě není člověk schopen některé věci ovlivnit. Musíte jen sklopit hlavu, zatnout zuby a pokusit se jít dál. Pak jsou tu ale věci, které ovlivnit lze a pokud se při závěrečném koncertu v Royal Albert Hall přistihnete, že se usmíváte, nebraňte se tomu.. Jestli se vám líbil Billy Elliott či Full Monty, musíte vidět i tento jejich sice o něco komornější, ale o to působivější předobraz. (28.01.2009)