Withnail a já

Jedna z mála komedií, co si opravdu zaslouží (a kterou nejlépe vystihuje) titul '"kultovní". Je to tak zvláštní, podivně, svébytné, že spoustě lidí to nejspíš leze na nervy, ale umím si představit, že pro jiné lidi to je srdeční záležitost. Mně osobně hodnocení lítalo od dvou (některé výstupy teplého strýčka Montyho) do pěti (monolog zhuleného kamaráda o kakacích panenkách) hvězdiček, podle toho, jak moc jsem zrovna danou scénu nepobíral, resp. jak moc mi to vadilo. Ale konec mě přesvědčil, že tohle není jen tak nějaká blbost pro pobavení natočená s partou kamarádů za pár odpolední, ale (jak píše JFL, mohu jen zopakovat) až nečekaně mnohovrstevnatý film. (16.10.2012)

V případě Withnaila jsem udělal chybu při programování nahrávání a konec - napsal bych, že mi unikl - ale v tom případě bych musel pociťovat ztrátu. Pravda je taková, že jsem se s viděním Bruce Robinsona tak nějak minul a kultovní status filmu nemůžu potvrdit a s oběma antihrdiny jsem se nemohl v žádném ohledu ztotožnit. Ne, že by jednotlivé scény samy o sobě nebyly v některých případech nosné, už úvodní scéna z bytu, tedy vlastně z nehorázného chlívku, který oba povaleči a feťáci dokázali ze svého příbytku udělat, je docela vtipná, když se snaží ve svém paranoidním záchvatu odhalit něco, co se možná hýbe ve vodovodním dřezu. Nashromážděné ingredience se totiž patrně ve stavu naprosté hniloby daly samovolně do pohybu. Bohužel ten styl humoru se s mojím většinou míjel, možná kdyby to bylo natočené jako čistokrevná komedie ve stylu Pařby ve Vegas. Tohle chce ale opileckým blábolením zároveň vyjadřovat nějaké pózy a celý film se vyznačuje bezcílnými hovory, které vedou odnikud nikam. Tak, jako Strach a hnus v Las Vegas, taky tohle je jenom krátkodobý pohled na zbytečnou existenci dvou rádoby umělců, co chtějí napodobit styl francouzské bohémy. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2012)

Řekl bych že vím, odkuď bral Dylan Moran inspiraci, když tvořil postavu Bernarda Blacka. Každopádně Withnail & I je skvělý, a přesto u nás tak neznámý, anglický snímek, u kterého slovo komedie neznamená splácanou pakárnu, ale naopak hodnotné "umělecké" (doslova) dílko. Skvělý humor, ještě lepší postavy a dekadentní prostředí dvou umělců zaručují divákovi rozhodně nečekaný zážitek. Film navíc ale není jen komedií a nakonec nabízí taky další vrstvy, například v podobě konečného vystřízlivění. Spokojenost a doporučení. Don't threaten me with a dead fish. (22.09.2011)

CITÁT - Bral jsem drogy, abych vyhrál. Přiznal atlet Jeff Wode........... Chlast a drogy, za vším hledej chlast a grogy. Pro ženy už není místo. Withnai a ten druhý (já) jsou na dně. Pojedeme na venkov ať máme změnu, řeknou si jednoho dne. CITÁT - Mrdám prdele.......... Film je hodně o dialogu. A aby byl divák v obraze musí je dost silně vnímat. Někdy jsou dialogy rozumné, někdy směšné a někdy jsou i zbytečné. Ale stále jsou. CITÁT - My jedeme na venkov bez aspirinu??........... Ovšem na venkově je čeká totální nadělení. Zima, není čím topit, hlad, není co jíst. Scéna z kuřetem okolo 43 minuty je úžasná. CITÁT - Jak se to zabíjí??!!.......... Škoda, jen, že scéna není vedena až do samého konce. Velice zajímavá a úsměvná scéna je i úvaha hlavního hrdiny ohledně místní hospody. CITÁT - Z hospody U Vrány a Koruny už život dávno vyprchal.............. A tak sledujeme líný anglický venkov při šálku čaje a cherry. Dialogy okolo 79 minuty mě nebavily a byly celkem trapné. Tohle je nejnudnější a nejhorší část příběhu. Prostě mi to tady nepřipadalo vtipné. CITÁT - Nejsem homosexuál Manthy............ Ten film výstižně poukazuje na rok 1969 a vlnu hippies, plnou drog, chlastu, černého humoru a Anglického počasí. CITÁT - Prší, běž domů............ Ve filmu si zahráli - Whitnail: Richard E. Grant, Já: Paul McGann a Manthy: Richard Griffiths. Ve filmu zazní spousta citátů takových osobností jako je W. Shakespeare, A. Tennyson nebo CH. Boudelair. Hudebně zde třeba zazní Jimi Hendrix se songem "Woodoo Chile" nebo Beatles se songem "While Guitar Gently Weeps" (16.11.2012)

Teda, Withnail by si klidně mohl podat pitím roztřesené ruce s Bernardem Blackem z Black books. Takové dva vtipné charaktery, pro které je alkohol a anarchie životním názorem, aby člověk pohledal...Dost svérázná komedie s ne tak veselým koncem, nacpaná až po okraj poněkud bizarními postavičkami a hláškami, které většinou stojí vážně za to. Kdyby nebylo té zbytečné zápletky s teplým strýčkem Montym (jehož představitele mám navíc až příliš zafixovaného jako nerudného strýce Harryho Pottera), dala bych i za pět. (17.06.2013)