Withnail a já

W&I je o strašný spoustě věcí: o šedesátkách, o přátelství, o ceně za (ne)dospělost, o Shakespearovi a o životě, o tripu i o dojezdu, o tom, že všechno dobrý jednou musí skončit, že ne vždycky, když něco dobrýho skončí, něco jinýho začne - a o tom, že když nemejete nádobí aspoň jednou tejdně, musíte počítat s následkama. Jestli se vám po skončení tohohle filmu bude chtít vyrazit ve starým autě s kufrem plným chlastu někam na venkov, anebo propadnete hluboký depresi, dost závisí na tom, kde se v životě momentálně nacházíte. Withnail & I je jako kocovina po víkendovým tahu - když se to vezme kolem a kolem, vlastně na celý tý komedii nic moc veselýho není. (Což mi ovšem nijak nezabránilo výt u toho smíchy.) (17.09.2014)

Tak po delší době jsem si konečně udělal čas na nějaký ten film. Myslím, že jsem sáhl dobře. Celkem slušná britská konverzační komedie o dvou neúspěšných hercích topících se v depresi a alkoholu. Střídají se momenty komické a méně komické. A nějaká ta chuť se sebrat a vyrazit na pár dní na chalupu do totálního zapadákova, která je zmiňována v obsahu, se velmi pravděpodobně taky dostaví. Vyloženě sledování příliš neruší ani nějaké to zatoulané moudro. Na film se mi pěkně koukalo a sem tam jsem se dokonce zasmál, takže myslím, že mohu hovořit o spokojenosti. Jinak k tomuhle filmu se těžko něco píše. Snímek je natolik atypický, že je jej třeba prostě vidět. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky mat.ilda. (19.09.2015)

This place is uninhabitable. - Give it a chance. It's got to warm up.- Warm up? We may as well sit around a cigarette. This is ridiculous. We'll be found dead in here next spring...To je VĚC! U nás bohužel nepříliš známý film, jehož scénář je napěchovaný hláškami v takové míře, že jsem byla bez nadsázky mrtvá smíchy...skoro teda. Humor je ale jen jednou z mnoha složek tohoto skvělého filmu. Předlohou pro postavu Withnaila byl britský herec Vivian MacKerrell, se kterým režisér filmu Bruce Robinson sdílel byt v londýnské čtvrti Camden. (10.11.2010)

Kultovní filmy mohou vypadat i jinak, než jako Trainspoiting či Reservoir dogs. Konec ve stylu I got high či vyfilosovaný úplný závěr trochu klamou tělem, protože jako by k předchozímu příliš nepatřily. Škoda jen, že se scénář víc nesoustředil na neschopnost velkoměšťáků vegetovat na venkově, tahle střední pasáž mohla být vtipnější. Visions of light 2011, 11. listopadu (12.11.2011)

Soužití dvou ztroskotanců, které dlouhodobý flám dovedl k paranoie, podle mého názoru nefunguje, protože hlavní hrdiny nic nespojuje. Jejich přátelství je jen spojení dvou lidí, kteří chlastají, fetují a bydlí spolu v jednom bytě. A přestože závěr naznačuje mnohé, já si ani nevšimla, že by byli nějací velcí kamarádi. Jen tak vedle sebe žili a jejich sebedestruktivní chlastací a fetovací jízda neměla minimálně u jedno z nich vůbec žádný důvod a u druhého byl ten důvod jen nepříliš přesvědčivě naznačený právě závěrem snímku. Sice hodně bezvýchodný film, ale ani jeden z hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci, takže s nimi vůbec nesoucítím a jejich osudy jsou mi ukradené. /3. 6. 14./ (03.06.2014)