Kráľovná prekliatych

Static-X, Dry Cell, Papa Roach, Candyhateful, Tricky, Wide Opan Cage, Godhead, Disturbed, Deftones ad. Hudba je nejlepší složkou filmu, i když popravdě k upírskému filmu bych očekával gotiku nebo alespoň dark wave. Nemluvě o tom, že se přímo nabízela skupina Lestat, která v té době ještě aktivně vystupovala. Jinak slušný vizuál, i když jeden má půl filmu pocit, že se dívá na videoklip, který však nedosahuje kvalit Hladu od T.Scotta. Ač je v názvu královna, tak Akasha příliš prostoru nedostala. Tahle romance má blízko k změkčilým sentimentálním příběhům ze ság Stmívání, Upíří deníky ad. Pravověrný fanoušek upířího hororu musí logicky zaplakat. Zákusy nejsou nejhorší, ale kde jsou vědra krve? A nevylepší to ani jedna utržená hlava. Hodnocení po letech nechávám, ale objektivně spíše 2*.... (10.12.2017)

Zoufalství - herecky mizerně obsazené, Stuartův neintonující a teatrální Lestat pouze deklamuje duté promluvy k ostatním úděsně vybraným postavám (co ti to udělali, Marie?). Příběh vystavěný z efektně upravených kousků master-piece upířin Anne Riceové, prostředí doslova divadelní a polystyrenové křičící "interiéry, vole" (asi málo peněz? - jen to moře prý nebylo nakreslené), triky ničivě úsměvné - od věčného kousání do krku a brady od kečupu po "létání" upírů, přes příchod Akashy skrze oheň. Prostě "haha" televizní film zaměřený na fenomén krve/zubů (Lestat má dokonce špičáky hned čtvery), veselých triků, kruté hudby a domorodého kostýmu Akashy, která měla být vlastně z Egypta, ale tvůrci na to při všech těch cool úpravách asi nějak zapomněli. (01.08.2011)

Ale veď filmov o upíroch nieje veľa a keby sme to nebrali ako pokračovanie Interwia, myslím, že tento s upíriemu klišé rozhodne nepatrí. Nápad a spracovanie trochu predčilo moje očakávania, k čomu prispela aj sexi Aaliyah a jej brutálne erotický hlas. Efekty sú fajn, všetko je temné a ponuré, použité su aj dobré farby, len mi vadili tie spomalené upírie pohyby. 70%. (24.08.2006)

Kdyby mi někdo ukázal z Královny prokletých fotku (nebo víc fotek), byl bych možná tvrdil, že to bude asi dobrý film a rozhodně se na to podíval. Hezká atmosféra, pěkné kostýmy a hlavně krásná Aaliyah. Ale bohužel filmu chybí jedna věc, která se hodí. Nemá scénář. Nebo se minimálně nechová, jako by ho měl. (17.12.2005)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)