Kráľovná prekliatych

Výborná hudba, krásní mladí lidi v sexy hadrech, skvělá choreografie koncertů X tupost děje, hrozní mužští představitelé hlavních rolí, výsměch předloze a v neposlední řadě ostuda nesahající ani po kotníky Interwiev s upírem. Vzhledem k tumu že se jedná o film a nikoliv o koncertní DVD, tak hodnotím takto. (06.05.2007)

O hodně slabší než Interwiev s upírem, ač natočeno podle námětu knih Anne Riceové. Vincent Perez se mi líbil snad jen v Královně Margot, Aaliyah je prkno až to bolí, Stuartu Townsendovi sekne role rockera. Dal bych jen dvě hvězdičky, ale jednu přidávám za soundtrack, ten je opravdu nabouchaný současnou rockovou špičkou. (28.11.2003)

Ze samých temnot nelidské existence vyplouvá na vlně moderního „hororu“ velmi ošizená kopie zavedených postupů a krom myšlenky, že být upírem je celkem cool nepřináší na zřetel hororoživců nic převratného, či jinak alespoň zajímavého. Když vyšel na spalující světlo upírský projekt Interview s upírem (1994), spojoval v sobě jistou gotickou temnotu, silné charisma hlavních postav a jisté znepokojivé napětí, jenž se s vyprávěním pojilo. Královna prokletých nemá ani jeden z těhle prvků a krom snahy vymanit se cucání z krku teenage produkci, můžu vyzdvihnout jediný prvek: Hudbu! Moderní alternativní metal současných velmožů tohoto řemesla jako jsou Disturbed, Marilyn Manson nebo Papa Roach, chytře napsané Jonathanovi texty s návazností na příběh, temný sound a když už i to nevinné přitakávání původně asi dobře myšlenou kamerou zařízli jak rosoloidního pašíka na zabíjačce, patří Jonathanu Davisovi hlavní dík, že jsem vydržel až do konce. Lestat, jakožto kříženec Erica Dravena z Vrány a kupy pokusů vyrovnat se lepším představitelům česneko-nemilovného řemesla, působí spíš tragikomicky a kdyby Stuart Townsend vysával dívčí krčky Megacucem 6000, alespoň by byl něčím originální. Stejný problém jsem měl u všech postav, které nebýt té slušné kostýmní základny, nijak nezaujali, nedoplnili snahu scenáristů (byla-li nějaká). Michael Rymer tak natočil mizerný horor, slušný koncertní miniklip, televizně se tvářící spletenec slepený žvýkačkama v podobě několika podobných filmů, ale rozhodně nenatočil napínavou podívanou, která by stála za nějakou investici času a těžce vydřených měďáků. 3/10 (29.05.2005)

Další z řady 'EMO' horůrků, které mají diváka spíše rozplakat štěstím, než ho vyděsit. Co se týká děje (myšlenky) tak ta není špatná, ale realizace otřesná. Neobměkčí ani účast Aaliyah, která už to má bohužel za sebou. Její výkon byl stejně průměrný, jako u většiny jejich kolegů. Asi nejlepší na celém filmu je hudba. Ta se jim opravdu povedla. (09.01.2011)

Tenhle zajímavý kousek jsem viděla, už hodně dávno v televizi a strašně mně to uchvátilo a od tý doby, jsem se na to koukala nejmíň 10x, je to taková moje úchylka stejně jako Underworld. Jinak tenhle film není nic extra, co se týká filmařských kvalit, čtvrtou hvězdičku dávám, hlavně za úžasnou hudbu, kterou ve filmu provází skvělý zpěv Jonathana Davise z Korn. Je tady pár i moc pěkných scén, např. dívka s houslemi, když je Jesse a Lestat spolu tak je to vždycky krásné. Jinak ostatní upíři kromě těch hlavních vypadají pro mně docela komicky a kazí jim image, je jasně poznat, že mají kontaktní čočky. Další scéna, která mi dost nesedí je, jak Akasha vyjde z klubu v plamenech to vypadá dost blbě a nepřirozeně. Jinak tenhle film pořád patří mezi oblíbené upíroviny a čas od času se na něj kouknu, stejně jako dnes. (14.09.2011)