Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (426)

Kulmon 

všetky recenzie používateľa

Nádherná dobová protihitlerovská propaganda. Chaplin se mluveného filmu obával, a tak ještě v roce 1936 v Moderní době pouze zpíval. Ale jeho ztvárnění Hitlera je geniální a jeho komika je stále nepřekonatelná. Film má poselství světu, že každý režim, který je založen na potlačování práv určitých skupin obyvatelstva, je předem určen k záhubě. Važme si demokracie! ()

HAL 

všetky recenzie používateľa

Charlie Chaplin jako Adolf Hitler a zároveň nešikovný židovský holič (typická to role pro něj) ve filmu který se z vtipné satiry a parodie přelévá v agitaci za svobodu, lásku a demokracii. Ve chvíli kdy si ještě Chaplin dělá legraci z vojáků a diktátorů je velice vtipný, obzvláště úvod z První světové je vynikající, ale když se pak místy snaží zahrát i na vážnější notu tak se do filmu místy začíná vkrádat nuda. Je paradoxní že slovní humor tu jde králi němé grotesky mnohem lépe než ten pantomimický. Historická cena filmu je ovšem nevyčíslitelná, už jen tím že vznikl 5 let před koncem války, tedy v době kdy nejenže nikdo netušil jak tvrdě nakonec válka svět zasáhne, ani jak to doopravdy vypadá v koncentračních táborech, a tak sleduje tehdejší chod dějin způsobem který je diametrálně odlišný od toho jak jsme viděli Válku z doby kdykoli po ní. 8/10 ()

Reklama

lamps 

všetky recenzie používateľa

Chaplinův neutuchající herecký koncert, kterým si definitivně pojistil svou nesmrtelnost a v mých očích i titul samotného patrona herectví. Jeho kreace coby diktátora Hynkela (no zkrátka Hitlera) uvádí v úžas jak neuvěřitelným smyslem pro situační komiku, tak i viditelným zápalem a precizností, s jakými se Chaplin této role zhostil a udělal z ní legendu. S přechodem na zvukový film si navíc mistr také poradil naprosto bravurně a scénář plný šťavnatých pokojových dialogů, neodolatelně hašteřivé němčiny a příjemných groteskních prvků patří k tomu nejzábavnějšímu a nejpromyšlenějšímu, co jsme mohli ve veselém žánru kdy vidět a slyšet. Nemluvě ještě o důležitém poselství, které je v závěru vyklopeno možná až moc pateticky, ale i po letech neztrácí žádnou váhu a je stále aktuální jako nic jiného. Jo a pro zajímavost, sám Hitler měl údajně Diktátora v oblibě a nechával si ho často pouštět. ...... Ve filmech se asi vyznal no. :-) 90% ()

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

Tento film je úžasný. Natočit něco takového v té době chtělo asi nekončící odvahu. Film je jako by slepen ze dvou částí. V jedné části představuje Chaplin Hitlera, kterého naprosto perfektním způsobem paroduje. V životě jsem neviděl lepší parodování. V druhé části hraje Chaplin židovského holiče. Tato část už tak skvělá jako ta hitlerovská není. Skoro celá se nese v duchu takové hodně povedenější grotesky. Filmu se často vytýká, že nepatří k těm nejvtipnějším z dílny Chaplina. Já za sebe mohu říct, že takhle jsem se už delší dobu nezasmál. Humor však není zdaleka jediná věc doprovázející film. Ano, mám teď na mysli Chaplinův závěrečný proslov ke všem divákům, který je stále aktuální. Plný počet nedávám jen a pouze proto, že bych ve filmu uvítal méně výstupů židovského holiče, protože bohužel ne všechny jsou dobré. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. ()

Galéria (74)

Zaujímavosti (46)

  • Ve Španělsku se film směl promítat až po smrti diktátora Francisca Franca (4. 12. 1892 - 20. 11. 1975). (Kulmon)
  • Dělostřelectvo Velká Berta nebylo ve skutečnosti používáno proti Francouzům, ale Belgičanům. (Kulmon)
  • Diktátor mluví němčinou vůbec nedávající smysl. Jazyk, ve kterém jsou vývěsní štíty, plakáty a další názvy v židovské čtvrti, je esperanto. Tento umělý jazyk vytvořil v roce 1887 polský žid, doktor Ludwik Lazar Zamenhof (15. 12. 1859 - 14. 4. 1917) (Kulmon)

Reklama

Reklama